Integrace s dobrým koncem

Možná si někteří čtenáři vzpomenou na článek, který před lety vyšel v tomto časopise. Psala jsem v něm o dvou holčičkách, které současně navštěvovaly jednu ze tříd naší mateřské školy. Byla to Eliška s diagnózou syndrom Prader Willi, který obnáší tělesné a mentální postižení, a Adélka, které chyběla dolní končetina (tedy tělesné postižení). Ve třídě jsme tedy měli 25 dětí, z toho dvě na integraci. Asistentka k nám docházela pouze v čase 9–12 hodin. Práce s těmito dětmi nás i děti ve školce neuvěřitelně obohatila. Děti se dokázaly o holčičky postarat, pomoci jim, a my jsme se naučili, jak s těmito dětmi pracovat… V paměti mi utkvěla například situace, kdy se Adélce uvolnila protéza, a Lukášek pro mě přiběhl se slovy: „Honem, paní učitelko, Adélce upadla noha.“ Až mi bylo úzko. Adélka nás v začátcích učila, jak protézu navlékat a pořádně ji upevnit, aby držela, jak má, a plnila svoji funkci S Eliškou jsme denně individuálně trénovali jemnou i hrubou motoriku, aby se mohla bezpečně pohybovat a částečně vykonávat sebeobslužné činnosti. Její příběh byl i v televizi – diagnóza nebyla v té době ještě veřejnosti až tak známá. Nyní Eliška navštěvuje ZŠ Integra a je částečně samostatná. Když se potkáme, vždycky si ráda popovídá a nezapomene pozdravovat zaměstnance školky. Dodnes sledujeme Eliščino a Adélčino další začleňování do běžného života a jsme šťastné za každý jejich úspěch. Ráda bych se s vámi podělila především o Adélčin příběh. Adélka je velká bojovnice, nechce žádné výhody, snaží se žít, jako by byla zdravá. V roce 2008 nastoupila do plaveckého oddílu pro handicapované plavce ve Zlíně, kam ji maminka dvakrát týdně vozila na trénink. Od roku 2009 se začala účastnit závodů, získala několik diplomů a ocenění. V roce 2010 na mistrovství České republiky vyhrála 1. místo a titul mistr České republiky v kategorii nejmladších žáků, což byl Adélčin největší úspěch. V současné době se věnuje plavání jen rekreačně, cíleně se zaměřila na počítačovou grafi ku a malování. Baví ji to, chtěla by se tomu věnovat profesně. I proto ji maminka vozí do Vsetína do LŠU. K dalším koníčkům patří bruslení a do budoucna chce Adélka zkusit i jízdu na lyžích. To ještě není všechno – Adélka v letošním roce společně se spolužáky absolvovala i taneční. I tam se na ni přišla Eliška podívat a podpořit ji. Mám z holek obrovskou radost a dodávají mi sílu a elán, když už si myslím, že to dál nejde… Upřímně přeji jejich rodičům hodně sil a trpělivosti především v boji s administrativou, a děvčatům zdraví, štěstí a radost z každého prožitého dne.