Online archiv

Kateřinu Cajthamlovou zná většina národa z televizního pořadu Jste to, co jíte jako přísnou dietoložku, která zájemcům o hubnutí neodpustí žádné léčky či klamy. Ani mě nešetřila za mé laické dotazy ohledně stravování dětí a učitelů. Pojmy jako tlouštík, nadváha či nezdravé potraviny prostě nemá ráda. Stejně jako paušalizování. „Nedostanete ze mne zjednodušující odpověď. Těch jsou plné reklamní spoty i internet,“ říká Kateřina Cajthamlová.

Jak uspořádat kampaň pro veřejnost, zorganizovat dobročinnou sbírku oblečení nebo průzkum mezi občany – takové dovednosti se studenti učí díky projektovému vyučování, které dnes využívá už řada učitelů k výuce průřezových témat. Pokud ale hledáte celoroční projektovou aktivitu, která může prostupovat většinou předmětů a zároveň přispět k tomu, že se globální témata stanou nejen součástí výuky, ale i života vaší školy, zapojte se do projektu Světová škola. Světové školy jsou místem, kde se studenti pod vedením učitelů aktivně zabývají světovým děním, snaží se hledat a řešit lokální problémy s širším přesahem a globální souvislosti tu tvoří přirozenou součást kultury školy i výuky. Mateřské, základní i střední školy mohou během ročního projektu usilovat o získání prestižního titulu Světová škola. Do dalšího ročníku se můžete hlásit do 30. září přes web www.svetovaskola.cz

Už po sedmnácté proběhla celostátní soutěž v anglickém jazyce Send a postcard, navazující na projekt Video pohlednice z mého města. První místo porota letos udělila snímku Folk Customs and Traditions in Břeclav z břeclavské ZŠ Slovácká. Soutěž tímto ročníkem končí. Cílem organizátorů soutěže bylo zpopularizovat využívání videokamery při výuce cizích jazyků. Sami v devadesátých letech zažili, jak silně natáčení videa žáky k učení se jazykům motivuje. Jak řekl ředitel Jaroslav Vodička z pražské ZŠ Mládí, která soutěž organizovala: „Soutěž byla sondou do českého školství a naznačila, jaká je úroveň výuky angličtiny v našich školách. Přes určitý pokles kvality nynějších soutěžních snímků oproti minulé dekádě se dá říci, že soutěž mnoha žákům a studentům ve výuce pomohla a učitelům dala impulz, jak obohatit metody výuky jazyků. Věříme, že učitelé budou videokameru při své výuce používat i nadále.“

Cílem projektu Šachy do škol je podpořit výuku šachu v zájmových kroužcích, případně zavádění šachu do vyučování jako předmětu. Nejde o výchovu šachových mistrů, ale o to nabídnout dětem již v raném věku možnost, aby pomocí této hry všestranně rozvíjely své mentální schopnosti. Královská hra navíc pomáhá naplňovat cíle Rámcového vzdělávacího programu, vztahuje se ke vzdělávacím oblastem Matematika a její aplikace, Umění a kultura či Člověk a svět práce. Školy se mohou přihlásit do tohoto projektu do 30. září 2018. Přihlášeným školám bude umožněn zdarma přístup do unikátního výukového programu Learningchess.net. Dále školy získají cvičebnice a metodiky pro učitele. Nedostatek pedagogů s potřebnou kvalifikací pro výuku šachu by mělo pomoci překonat on-line školení trenérů. Školám, které šachy povedou jako vyučovací předmět, jenž je pro žáky zdarma, bude poukázán příspěvek na odměnu učitele ve výši 3 000 Kč. Viz www.sachydoskol.cz.

Prázdniny skončily, nastává školní rok. Ke každoročním povinnostem patří pořizování nového vybavení a pomůcek. Tato činnost nabírá na důležitosti, zejména pokud máme doma prvňáčka, kterého to všechno čeká poprvé. Co je potřeba pořídit a podle čeho vybírat?

Jak se vaší školy dotklo Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)? Považujete je za opodstatněné? Sehnali jste snadno tzv. pověřence? Zaujal vás nějaký dílčí aspekt GDPR? Abychom vyhověli Obecnému nařízení o ochraně osobních údajů, museli jsme ve škole přijmout opatření, která vyplývala z auditu firmy, jež nám rovněž zajistila pověřence. GDPR ve škole považuji za neopodstatněné. Jsem toho názoru, že české školství by mělo být z tohoto vyjmuto, jako k tomu došlo v některých členských státech EU. Nařízení přineslo do školství pouze další papírování a finanční náklady. Roman Behún, ZŠ pod Svatou Horou, Příbram

Jako vaše dlouholetá čtenářka vás zdravím a dovoluji si poslat pár postřehů z prázdnin. Byla jsem s vnučkou ve Vídni. Kromě mnoha pamětihodností jsem jí ukázala i světelnou tabuli na nádraží Wien Hauptbahnhof s odjezdy vlaků, které mířily do Německa, Švýcarska či Francie. „Co je na tom zvláštního?“ ptala se vnučka. „Chápeš, že můžeme do každého z těch vlaků nasednout a jet, kam se nám zachce?!“ odvětila jsem s nadšením. „To je na nádraží přece normální,“ nemohla pochopit vnučka. A tak jsem jí musela vysvětlit, že pro moji generaci to normální není, že to pořád chápu jako zázrak. Za socialismu totiž cestovat svobodně nešlo. Museli jste poníženě žádat o výjezdní doložku a shánět k tomu všemožné bumážky. Svoboda není samozřejmá. Važme si jí a braňme ji. A vyprávějme dětem o minulosti.