Váha do dětského pokoje nepatří

Kateřinu Cajthamlovou zná většina národa z televizního pořadu Jste to, co jíte jako přísnou dietoložku, která zájemcům o hubnutí neodpustí žádné léčky či klamy. Ani mě nešetřila za mé laické dotazy ohledně stravování dětí a učitelů. Pojmy jako tlouštík, nadváha či nezdravé potraviny prostě nemá ráda. Stejně jako paušalizování. „Nedostanete ze mne zjednodušující odpověď. Těch jsou plné reklamní spoty i internet,“ říká Kateřina Cajthamlová.


Líbí se vám píseň Ewy Farné Mám boky jako skříň? 


Líbí. Ewa vsadila na chytlavou melodii americké zpěvačky Meghan Trainor a vznikl vtipný český text. Je to protiváha mediálnímu tlaku na „buď hubená jako v patnácti po celý svůj život i za cenu poruchy příjmu potravy!“. Obzvlášť mne pobavil postřeh, jímž text komentuje epidemický výskyt asijského oděvního značení XXL místo obvyklého středoevropského číslování dámských velikostí. Asijskému XXL odpovídá naše velikost 40-42, kterou třeba v Anglii či ve Švýcarsku najdete pod označením M a odpovídá fyziologickým rozměrům dospělé evropské ženy. 


 


Dnešní pop kultura jako by částečně vycházela vstříc oplácaným tvarům. Kupříkladu takový youtuber FattyPillow nebo skupina Maxim Turbulenc na své tučnosti dokonce vystavěli image. Někdo vítá, že se díky nim mládež alespoň zbaví traumat ze svého vzhledu. Co myslíte?


To, co zmiňujete, jsou extrémy, které kompenzují stejně škodlivý kult vychrtlosti v módním průmyslu. Traumaty ze svého vzhledu trpí řada dospívajících často prostě proto, že si teprve budují vztah k sobě samým. K tomu jim FattyPillow ani Maxim Turbulenc svou tloušťkou pomáhat nemusejí.


 


Zmíněná Ewa Farna ve svém hitu zpívá: „Mám prostě od pánbíčka boky jako skříň, co naplat…“ Jsou dispozice k nadváze vrozené?


Tak zaprvé, Ewa nemá boky jako skříň a já nemám ráda slovo nadváha, které je matoucí. Kilogram kostry, svalů, orgánů, tuku, krve, lymfy, ale i moči a stolice váží kilo. Liší se objemem a funkcí v těle, ale také podle věku, pohlaví, fyzické a psychické zátěže, zdravotního stavu i genetické výbavy a zvyklostí svého nositele. Takže bez zhodnocení tělesné stavby, rozložení tuku v těle, hormonální výbavy, aktivit, zavodnění a stravování – a to jsou jen střípky toho všeho, co je třeba zhodnotit – nelze hovořit o optimální hmotnosti průměrného člověka. BMI, tedy poměr hmotnosti vůči výšce, je velmi starý a poměrně málo vypovídající údaj o tom, zda je vše v pořádku. Nevíme-li, zda Ewa Farna dostatečně vyrostla ve věku „samá ruka samá noha“, což je u dívek 11–14 let, a nevyšetříme-li její boky, těžko říci, zda má jen širší pánev, zcela v poměru k výšce – tedy geneticky založenou rozložitější kostru –, případně vysportované hýžďové svaly či tukové polštářky. 


Placená zóna

Jan Nejedlý