Hlava v krupobití

Zní to docela děsivě, že ano? Někdy si tak připadáme. Krupobití ale může být i docela fajn, ohlušující rámus někdy přebije to, co se na nás valí ze všech stran, a my si můžeme užívat rytmické bubnování. Vlastně na každou věc se můžeme podívat z více stran, může nás děsit, může se stát dobrodružstvím, nebo to je něco, co se vyplatí rychle udělat, prostě přežít a mít to za sebou. Věřím, že poslední dny a měsíce byly takovým krupobitím. Záleželo a stále záleží hodně na nás, jak se k němu postavíme. Pro mě byly vlastně velkým překvapením. Zjistila jsem během nich, že to, co k životu potřebuji, jsou hlavně lidé kolem mě, že na tom, jestli nemůžu do bazénu, nechat se ostříhat nebo odjet do zahraničí, mi vlastně až tak nezáleží. Určité nepohodlí a někdy i nepříjemnosti vyváží lidé, kteří tvoří můj svět. Věřím, že jste to mnozí z vás prožívali podobně. Teď se vracíme k běžnému životu a ledacos jsme se během náročného jara naučili. Třeba najít svobodu sami v sobě.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám letní měsíce podle vašich představ. Každý rok v tuhle dobu vám vlastně přeji totéž. Odpočiňte si tam, kde to máte rádi, po svém a s lidmi, s nimiž je vám dobře. Těším se, že v září spolu zahájíme další školní rok, a také na letní vymýšlení a hledání témat, která by vás mohla zajímat. Pěkné prázdniny!

Marie Těthalová