Slavnosti a svátky dávají našemu životu řád

Proč slavíme různé svátky a pořádáme slavnosti?

Slavnosti nás ukotvují v životě. Jsou to dny, které se každý rok ve stejnou dobu opakují a na které se můžeme těšit. Zároveň jsou to velmi důležité životní milníky, ať už jde o významné předěly ročních dob, důležité náboženské události, nebo oslavy životních mezníků v rodině (narozeniny, svatba, pohřeb). Víme, že se každý rok můžeme těšit na Vánoce nebo pálení čarodějnic, a přináší nám to jistotu. Prostřednictvím oslav se udržuje kulturní dědictví, spousta jich čerpá z minulosti i několik set let staré. Svátky nám zároveň poskytují únik od každodennosti, pauzu od práce, možnost odpočinout si a pobavit se, rozjímat. Proč slavíme svátky? Protože nás to baví!

Slavnosti byly důležité pro lidi v minulosti. Jaké mají místo v našem současném životě?

Dovolím si mluvit opravdu velmi aktuálně. Věřím, že ve stínu událostí posledních měsíců pro nás opět svátky budou o něco důležitější. Karanténa lidi hodně donutí a už vlastně donutila zastavit se. Nebudeme letos mít takové možnosti cestovat, bude méně peněz, nebudou se konat velké letní hudební a divadelní festivaly, a o to víc mnozí z nás možná zažijí návrat ke kouzlu všednodennosti a propojení s minulostí, vděčnosti z maličkostí. Budeme více přemýšlet o tom, co je v životě důležité, a návrat k tradicím určitě mnohé rodiny stmelí. Všimněte si, kolik lidí v karanténě opět začalo péct domácí kváskový chleba, což bývala v minulosti činnost velmi důležitá, takřka rituální. Zajímalo by mě třeba, jak lidé vnímali letošní Velikonoce. Věřím, že pro věřící musely být letos hodně zvláštní, nezvykle intimní, nekonaly se bohoslužby ani tradiční koledování. Na druhou stranu ale mnoha lidem mohly přinést únik z karanténní jednotvárnosti, určitou formu zábavy.

Souvisejí tradice s tím, jak jde rok v přírodě nebo ve společnosti? 

Určitě! Právě na změnách přírodních cyklů, jako jsou proměny ročních dob nebo fází Měsíce, jsou založeny prapůvodní tradice, ať jsou to oslavy příchodu jara, nebo slunovratu. Například v Indii se všechny nejdůležitější svátky slaví o úplňku nebo se jejich data určují podle specifického postavení hvězd. Hodně moderních festivalů určených především pro zábavu má data přizpůsobená víkendu, aby se jich mohlo účastnit co nejvíc lidí, ty původní se ale vždy slavily v souladu s roční dobou. Jak je to s průběhem roku ve společnosti, je těžší posoudit. Přijde mi, že lidé hromadně přestávají vnímat změny ročních dob, pracuje se od dovolené k dovolené. Když je léto, řešíme jen, že je nám horko a málo prší, a v zimě zas, že jsou krátké dny a chladno. V minulosti, kdy byl člověk na přírodu více navázaný díky práci s půdou, měly změny ročních cyklů větší význam, oslavy příchodu jara, konce sklizně nebo zimního slunovratu jakožto konce vegetačního roku byly pro naše předky zcela zásadní. Je určitě důležité si tyto tradice nadále alespoň připomínat a mluvit o nich, abychom nezapomněli, z čeho jsme vzešli, že nejsme jen produkty a konzumenti civilizace.

Samozřejmě ale existuje i spousta akcí navázaných přímo na události z minulosti, například náš 28. říjen a 17. listopad, svátek svatého Václava, americký Den nezávislosti nebo třeba Den svatého Patrika, který bohužel hodně zkomerčněl. Tyto dny jsou pro jednotlivé národy opravdu důležité, díky nim si připomínáme vlastní národní hrdost a důležitost minulosti, na kterou se také nesmí zapomínat.

Historické pozadí a tradice jsou velmi zajímavé, můžeme si ale vytvořit i nějakou vlastní tradici? 

Rozhodně to každému doporučuji a sama jsem tomu v knížce čtenářům vyčlenila jednu stránku, kam si takové to nápady mohou zapisovat. Je to něco, co může mít každá rodina unikátní, svoje, i kdyby to byla úplná drobnost. Hodně lidí si takto například připomíná výročí svatby, třeba si znovu objednávají svůj zmenšený svatební dort, nebo jezdí každý rok na místo, kde se brali.

Ve své knize se věnujete právě slavnostem a svátkům z celého světa. Co mají tyto rozmanité slavnosti společného?

Jak už bylo řečeno na začátku, na svátcích a oslavách je velmi důležité, že jde o dny, kdy lidé odkládají práci a jen se baví, mohou takzvaně vypnout každodenní starosti. Ne nadarmo většinu svátků a festivalů alespoň z mého pohledu spojují tyto čtyři věci, bez ohledu na to, kde na světě se konají: Jinak se obléknout, do slavnostních šatů nebo masek, výrazně se nalíčit. Zatančit si, zpívat a hrát hudbu. Dobře se najíst a napít. Zapálit oheň (ať už ve formě vatry, ohňostroje, nebo svíčky). Podstatou oslavy je rozhodně prožití důležitého dne odlišně od dne běžného, pracovního. Slavnosti také lidi stmelují. To se týká hlavně těch náboženských, přinášejí účastníkům silný společný prožitek, který jindy nezažijí. Pokud si takto srovnáte i dvě naprosto odlišné akce, vlastně zjistíte, že v úplném jádru jsou si velmi podobné.