Kamarádství je pro život moc důležité

Říká to Petr Horáček, jehož knížky pro děti mají v mnoha knihovničkách své vyhrazené místo. Povídali jsme si o dvou knihách, které mu u nás během tohoto podzimu vycházejí.

Nedávno vyšla vaše kniha Nejkrásnější místo na světě. Kde nám je nejkrásněji?

No, to je těžká otázka, protože každý máme to svoje nejkrásnější místo někde jinde.  Nejkrásněji je nám asi tam, kam se nejraději vracíme. Ať už ve skutečnosti, nebo ve vzpomínkách. A jedním takovým místem je například domov. To je jedno z míst, kam se rádi vracíme, kde jsou přátelé, vzpomínky, bezpečí, domov jsme my, domov voní.

Zase, jako v téměř každé vaší knize, z textu a obrázků vystupuje jako hlavní myšlenka kamarádství. Proč?

Protože kamarádství je důležité. Pomáhá nám porozumět si navzájem a také porozumět sami sobě. Zrovna jsem mluvil o domově. Pro mě je otázka „kde domov můj“ docela zásadní. Já se narodil a vyrůstal v Čechách, ale půlku svého života žiji v Anglii. Moje žena je Angličanka a moje děti se v Anglii narodily. Myslím, že já si domov vozím s sebou tam a zase zpátky, ale když se nad tím opravdu zamyslím, zjišťuji, že domov je tam, kde má člověk své přátele. Já jich mám nejvíce v Čechách. Je to pochopitelné, protože tam jsem se narodil a pár svých přátel znám od dětství. A oni znají mě. Vědí o mně skoro všechno. Často mě napadá, jak jsme se za to půlstoletí změnili. Každý z nás dělá úplně jinou profesi. Teď už bychom asi neměli moc šanci se potkat a poznat, ale přesto si rozumíme, dovedeme si popovídat a navzájem se poslouchat, můžeme se nepohodnout a zase si odpustit... Dobré přátelství je jako opravdová láska. A bez lásky se žije špatně.

Kde je vaše nejkrásnější místo na světě?

To je také těžká otázka. Já se hodně často zamilovávám do různých míst a moc rad se tam pak vracím. Moje nejoblíbenější místo na světě je ale asi na chalupě u lesa, u mých přátel v Zadním Chlumu u Klučenic. Já mám až takový pocit viny, protože to místo mi vlastně nepatří. Ono je to tam opravdu krásné, a krásné je to i proto, že moji kamarádi to tam tak krásné udělali. Udělali to krásné také tím, že tam jsou. Je to jejich místo a já si ho párkrát v roce přivlastním. V létě tam jedu s rodinou a jsme tam všichni i s našimi kamarády. No a na podzim tam jedu sám. David mi chalupu půjčí a já si tam žiju, maluju, píšu, chodím po lese. Jsem tam sám a nabíjím se na celý další rok. Každý rok odtamtud přivezu obrázky, sušené houby a novou napsanou knížku. Jsem jim za to, že se se mnou o to místo dělí, nesmírně vděčný.

Nyní vychází i vaše kniha Nový domek pro myšku. Čeští čtenáři znají její verzi v malém formátu, nyní ale vychází v původním velkorysém, dokonce s výseky na obálce i v knize. Co pro vás toto obnovené vydání znamená?

Novy domek pro myšku je pro mě hodně důležitá knížka. Bylo to poprvé, kdy jsem použil koláž, kde jsem tisknul a kde jsem se opravdu uvolnil. Myslím, že je to moje první obrázková knížka, které si někdo všiml. Pamatuji si, že jsem knížku dokončil a dal ji nakladateli. Po par dnech jsem se ale probudil s pocitem, že bych ty ilustrace vlastně docela rad udělal jinak. Zavolal jsem do nakladatelství a přemluvil je, aby s tiskárnou ještě chvíli počkali. Kupodivu souhlasili a já tu knížku celou předělal. Tedy ne ten příběh, ale všechny obrázky. Původně jsem v ilustraci použil jen akvarely, ale napodruhé jsem se už nechal inspirovat různými materiály. Použil jsem akrylové a akvarelové barvy, barevné tužky, voskovky, tiskl jsem na papíry různé textury a ty pak použil ke kolážím. Moc mě to bavilo. Pracoval jsem od rána do večera a předělal všechny ilustrace během dvou, tří týdnů. Jsem moc rád, že jsem to udělal.

V té knížce jsem také použil jednoduchý trik, kdy se díváte vyříznutou dírkou do myšího doupěte, a když pak otočíte stránku, jste uvnitř a koukáte se ven. Vím, že tenhle nápad se libí dětem i dospělým. Od doby, co Nový domek pro myšku vyšel poprvé, bylo vydáno několik verzí, jedna také v Čechách, kde ty díry nebyly. Příběh to nemění, ale ta knížka trochu postrádá vtip. Proto jsem rád, že Nový domek pro myšku vychází v Čechách znovu v původní velikosti a s výřezy.

Připomeňme si, o čem knížka o myšce a domečku vypráví. Myška je zase, jak už to známe, trochu popleta. Dopadne to s ní a jejím domečkem dobře?

No samozřejmě že to všechno dobře dopadne. Mě vždycky potěší, když děti o té knížce diskutují. Někoho napadá, že je to vlastně o tom, že „všude dobře, doma nejlépe“. Někdo zase přemýšlí o tom, že pořád něco chceme a nakonec zjistíme, že jsme vlastně spokojení s tím, co máme. Všechno tohle v tom příběhu asi je, ale já tu knížku psal prostě tak, že jsem si s postavičkou myšky jen hrál.

Ještě bych rád poznamenal, že čeští čtenáři asi už vědí, že myška je trochu popleta. To proto, že v Čechách už vyšly tři knížky s myškou – O myšce, která se nebála, Myška, která snědla měsíc a Nový domek pro myšku. Novy domek pro myšku ale byla úplně první knížka s myškou. Já vlastně ani neplánoval napsat další. Proste se to tak stalo. Asi se mi po té postavičce časem zadalo stýskat. V angličtině vyšla ještě jedna knížka s myškou – The Mouse Who Reached the Sky neboli Myška, která dosáhla do nebe.

Obě knížky si děti mohou prohlížet samy, ale nejlepší je, když je při tom provázíme. Jde to jenom doma, nebo i ve školce? 

Děti mají rády, když se jim čte. Je to pro ně nesmírně důležité. Děti si také rády prohlíží knížky samy, ale k tomu tu knížku musí většinou znát. Vždycky je hezké vidět dítě, jak svou oblíbenou knížku „čte“ svým hračkám nebo mladšímu sourozenci. S některými knížkami si děti vyhrají i ve školkách a školách. Novy domek pro myšku asi zrovna taková knížka je, protože mi občas někdo pošle obrázky ze školního představeni.  

Nejkrásnější místo na světě je možná knížka trochu jiná. Já jsem u této knížky chtěl, aby si u ní rodiče a děti povídali. Ta knížka je hodně vizuální a já jsem si představoval, že se její stránky budou otáčet o poznání pomaleji.

Můžeme se těšit na nějakou další vaši knihu?

Zrovna teď dokončuji novou knížku pro děti. Bude se s největší pravděpodobností jmenovat A Best Friend for Bear – Nejlepší kamarád pro medvěda. No a vidíte, zase je to o kamarádství.  Já rád kreslím medvědy a tohle je úplně první knížka, kde je medvěd hlavní hrdina. Myslel jsem si, že se mi ty ilustrace budou dělat jedna báseň, ale vůbec to tak nebylo. Tu knížku jsem předělával asi třikrát. Trvalo mi to dlouho, ale moc mě ta práce bavila. Zbývá mi už jen udělat přebal.  

Mgr. Marie Těthalová


Foto archiv Petra Horáčka

Petr Horáček je výtvarník a autor velmi úspěšné série dětských knih. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a vyhrály řadu mezinárodních cen. Žije a pracuje ve Velké Británii. V Portále vyšly jeho úspěšné knihy Papuchalk Petr, Husa Líza, O myšce, která se nebála, Jak myška snědla měsíc, Nejkrásnější místo na světě a v obnoveném vydání vyjde také Nový domek pro myšku.

Mgr. Marie Těthalová

Související články