Integraci zvládáme. Ale za jakou cenu?

Zpráva, kterou najdete na 4. straně zmíněného vydání a která shrnuje výsledky průzkumu mezi řediteli škol týkajícího se začleňování dětí s různými znevýhodněními do škol, je podle volající, jež si přála zůstat v anonymitě, nepřesná. U nich ve školce práci s dětmi s handicapy zvládají. Ale za jakou cenu? „Máme třídu předškoláků naplněnou na 25 dětí,“ popisuje podmínky ve třídě, kde pracuje. „Ve třídě je 18 kluků a 7 holčiček, z toho 9 dětí má odklad školní docházky. A nejde o formální odklady, většinou jde o děti, které mají v nějaké oblasti problém, a jde i o cizojazyčné děti, které ‚dohánějí‘ češtinu,“ říká učitelka. „Máme zde také 3 děti integrované. Ve třídě pracuje asistentka pedagoga, které pracovní doba končí o půl čtvrté a má na starost tyto 3 děti.“

Zajímalo mě, co děti, se kterými paní učitelka pracuje, potřebují jiného, než nabízí klasická výchovně vzdělávací činnost. „Každé dítě potřebuje péči, i to úplně normální,“ zdůraznila volající. „Také chce, abychom s ním mluvili, chce nám ukázat hračku, také je mu někdy smutno… Ale děti integrované, o ty je péče ještě daleko složitější. Řešíme logopedické obtíže, problémy se sebeobsluhou, mnohdy i agresivitu u dětí, které mají poruchy chování. Některé děti se nesoustředí, a ty cizojazyčné se mnohdy nejsou schopny zařadit do programu, nudí se, ‚otravují‘, jeden chlapeček nám třeba do předčítání pohádky houká, běhá po třídě. Asistentka má plné ruce práce a já taky. Když se snažíme o kvalitní vzdělávací program, je to vzhledem k těmto věcem hodně náročné,“ dodává. „Od září se to hodně zlepšilo, děláme na tom s kolegyní a asistentkou, co můžeme. Jsme z toho ale hodně unavené a myslím, že to jde na úkor péče o běžné děti. Většina pozornosti asistentky a třetina mé se soustředí na děti integrované nebo s nějakými obtížemi. A na ty úplně obyčejné, ‚hodné‘ děti, vybude jen málo času. Ony ale také potřebují pozornost učitelky, chtějí něco říci, být pochváleny, také by někdy rády byly středem pozornosti.“

Vysoký počet dětí

V čem je podle paní učitelky největší problém, se kterým se ve třídě potýká? „To, že máme těch dětí tolik. Tři děti integrací jsou podle zákona v pořádku, máme ale navíc 9 dětí s odkladem školní docházky. Vyšší počet kluků je v poslední době také standart, protože dívky většinou nastoupí do školy v řádném termínu, zatímco chlapci mívají častěji odklad.“

Jedna věc je složení třídy, druhou jsou rizikové situace, ke kterým v ní může docházet. „Jako učitelky se soustředíme především na ‚problematické‘ děti. Při počtu 25 dětí, kdy dochází většina z nich i dnes během covidové epidemie, je třída opravdu naplněná. A teď si vezměte, že máte s těmito dětmi (se znevýhodněním; pozn. red.) třeba jenom malovat, hlídat úchop tužky. Promítá se to ve všem, při jídle, při volné hře. Naši pozornost samozřejmě nejvíce vyžadují děti integrované a pak ty, které nejvíce zlobí,“ říká volající. „Vnímám trvalé přetížení, stále nestíhám. Nemohu dát dětem to, co bych chtěla a co by ony potřebovaly. Teď jsme s kolegyní vymyslely geniální věc: třídu si s asistentkou půlíme. Asistentka třeba v herně s dětmi cvičí, a učitelka se se zbývajícími věnuje jinému programu. A po 10 minutách si děti prohodíme. Je to mnohem lepší, děti mají prostor říci něco k tématu, každému stihnete při cvičení srovnat záda. Ovšem se skupinkou pracuje vždy jedna z nás, takže pokud do toho například začne integrované dítě houkat, celý program se tím rozbije. Od sedmi ráno do půl páté, pořád jsme ve střehu,“ popisuje učitelka. „Jako bych byla policajt, protože stíhám hlídat akorát přestupky. Jdu od vylitého mléka k dětem, které začnou lítat po třídě, pak zjistím, že někdo začal házet plyšáky… Řeším jenom konflikty. Ano, kdybych měla vyplnit dotazník (který byl součástí výzkumu, na něž volající reaguje; pozn. red.), také bych napsala, že to zvládáme. Je to ale na úkor kvality práce a našich nervů. Vnímám neustálé přetížení, vysokou hladinu hluku,“ dodává.

Co by mateřským školám pomohlo?

Zajímalo mě, co by volající mohlo v její situaci pomoci. „Snížení počtu dětí ve třídě. Ostatně my (v České republice; pozn. red.) máme oproti světu strašně přeplněné třídy. České školky mají normativy nastavené úplně jinak. Překrývání práce s kolegyní probíhá během vycházky a oběda, a to když máme štěstí. Když jsme ve třídě neměli integrované děti, zvládala jsem to sama. Ale i tak je to strašný ‚záhul‘. Dnes je navíc velký tlak veřejnosti na umisťování sotva tříletých dětí,“ říká. „Rodiče nám také při zápisu nesdělí všechny informace o dítěti a my až při jeho nástupu v září třeba zjistíme, že dítě ještě neudrží čistotu. A pokud se jedná o dítě s handicapem, papír pro integraci dostaneme třeba až před Vánoci, kdy se složením třídy neuděláme už vůbec nic.“

Na závěr jsem se paní učitelky zeptala, co ji na práci ve školce baví, a i v telefonu bylo slyšet, jak najednou roztála a začala se usmívat. „Úplně všechno. Zpívat, tancovat, rozvíjet ty děti, hrát si s nimi…“ Loučily jsme se s tím, že se musí nachystat na karneval, který budou za několik hodit mít ve školce, a vnímala jsem, že i když pracuje v náročných podmínkách, s dětmi je opravdu ráda.

Mgr. Marie Těthalová

Napište nám

Jak probíhá integrace ve vaší mateřské škole? Co je pro vás nejnáročnější, a co vám naopak pomáhá? Máte nějaká doporučení pro kolegy v podobné situaci? Pište na informatorium@portal.cz. Stačí, když do mailu napíšete své telefonní číslo a my se vám co nejdříve ozveme. Protože redakce v současné době pracuje z domova, je to nejjistější způsob, jak se s námi spojit. Těšíme se na vaše zkušenosti.