Když dítě bolí záda…

Divíte se, proč začínám článek o bolestech zad u předškoláků a školáků lezením kojenců? Protože ne každý ví, že dostatečně dlouhé a „kvalitní“ lezení v kojeneckém a batolecím věku (můj nejstarší vnuk například lezl od osmi až do šestnácti měsíců, kdy k velké radosti prababiček, které naříkaly, že „neutekl roku“, začal „konečně“ chodit) je prevencí bolestí dětských zad ve věku pozdějším.

Musí dítě lézt?

Když moje mladší dcera (dnes magistra fyzioterapie a máma tří dětí) před 38 lety měla začít lézt, jen se vytrvale usilovně plazila, a ještě jednu nožičku doslova tahala za sebou. Když jsem na to tehdy upozornila naši dětskou lékařku, moji starost ihned „odmávla“ jako zbytečnou: „Ale za hračkou se dostane, že ano.“ „To ano, ale divně, prostě neleze, jen se plazí.“ „To je jedno, hlavně že si poradí,“ usoudila lékařka a dodala, že zažila ve své dlouholeté praxi i děti, které za hračkou válely sudy. Moc mě ale neuklidnila, nedalo mi to spát, a nakonec jsem se s dcerkou dostala k fyzioterapeutce v podolském Ústavu pro matku a dítě, které se její plazení vůbec nelíbilo a začalo cvičení. Kýženého krásného lezení po kolínkách jsme nakonec docílili, ale trvalo to docela dlouho a byla to „dřina“. Na naši anabázi s lezením jsem si intenzivně vzpomněla o čtvrtstoletí později, když jsem četla v časopise Rodiče názor dvou neurologů z Mnichova, kteří uváděli, že ani dítě, které neleze, nic nepropáslo – že některé děti lezou, jiné se jen kloužou (například po zadečku) a další prostě vstanou a začnou chodit a že lezení není nezbytnou podmínkou zdravého vývoje. 

S tím jsem nemohla souhlasit, a právě moje dcera fyzioterapeutka Mgr. Jana Dvořáková mi k tomu řekla: „Samozřejmě, že se každé dítě vyvíjí individuálně, ale jsou určité mezníky, kterých by mělo dosáhnout, protože zdravý motorický vývoj člověka je geneticky zakódován. Jestliže dítě v určitém věku neleze, ale za hračkou například klouže po zadečku, znamená to, že existuje nějaký důvod, proč jeho vývoj nepostupuje typickým způsobem. Svědčí to o tom, že sice má pravděpodobně dobrou inteligenci, ale v motorice je někde problém. Ten může být třeba v tom, že nemá dobré svalové souhry, a proto lezení nezvládá. Na takové dítě by se měl podívat odborník, aby jeho stav posoudil konkrétně a navrhl způsob nápravy. Je pravda, že děti se vyvíjejí individuálně, ale tato individualita spočívá v tom, že není přesně dáno, že zrovna v tom a v tom týdnu musí dítě dělat přesně to a to, nebo jak dlouho má právě probíhající ‚fáze‘ trvat – určité časové výjimky jsou v normě. Jestliže tedy rodiče vidí, že dítě dělá vše, co dělat má, dosahuje všeho, čeho má dosáhnout, ale svým tempem, jen trochu pomaleji než třeba jeho starší sourozenec, opravdu se nemusí znepokojovat. Rozhodně ale není jedno, jak se dítě pohybuje, jakým způsobem se k hračce dostane. Lezení je pro dítě nesmírně důležité, a dokonce čím déle leze, tím lépe!“

Nejde ale jen o lezení. Už u nejmenších dětí bychom si například měli všímat, jestli neotáčí hlavičku jen k jedné straně, což je velice časté – mluvíme o tzv. predilekci hlavičky. Po narození může novorozenec jednu stranu preferovat, ale to by nejpozději do šesti týdnů mělo odeznít a miminko by mělo hlavičku přetáčet rovnoměrně z jedné strany na druhou. Pokud se s dítětem, které hlavičku výrazně stáčí k jedné straně, nezačne cvičit, přijdou problémy, protože nejde jen o hlavičku – tělíčko by se nevyvíjelo rovnoměrně a v konečném důsledku predilekce hlavičky vede ke skolióze…

Příčiny bolestí zad

Toto ohlédnutí do kojeneckého věku mělo být jen malým upozorněním, že vývoji dětského tělíčka je třeba věnovat pozornost daleko dříve, než se případné problémy objeví. I když však budeme dítě a jeho vývoj bedlivě sledovat, přesto se až u 75 % dětí školního a už i předškolního věku bolesti zad objeví. Jaké jsou tedy příčiny kromě těch „vývojových“?

Jednou z příčin bohužel bývá často nadváha dítěte. Podle dlouhodobých sledování více než pětina populace českých dětí ve věku 11–15 let má buď nadváhu, nebo je obézní. A počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Zdravotních komplikací, které se s nadváhou a obezitou v pozdějším věku pojí, je mnoho: vysoký krevní tlak, diabetes, srdeční a cévní choroby nebo třeba vysoký cholesterol.