Mazleme se s dětmi (ale ne „za každou cenu“)

Když jednou – možná zase v návalu strachu – k sobě chtěla dítě silně přitisknout, asi čtyřletá holčička se jí vyvinula z náruče a pronesla: „Nech ji, Alenku, malou hodnou holku. Nemá to láda!“ Mladá maminka se po tomto „odmítnutí“ stáhla do sebe, neboť usoudila, že ji dítě „nemá rádo“, o pár let později to dospívající a dospělé Alence opakovaně připomínala, a jak kamarádka říkala, jejich vztah už zůstal poznamenaný. Nevěříte? Tohle je opravdu příklad ze života…

Míra „mazlivosti“ malých dětí je individuální

Komunikace prostřednictvím doteku, tedy tzv. komunikace taktilní (dotyková, hmatová), je jednou z významných oblastí mezilidských vztahů. U nejmenších dětí jde slovní komunikace a dotykový kontakt ruku v ruce. Většina maminek cítí po narození dítěte potřebu se svého dítěte co nejčastěji dotýkat, hladit je, mluvit na ně. Jsou to biologické instinktivní potřeby, které jsou vrozené téměř všem zdravým ženám. 

Pro zdravý vývoj dítěte je fyzická blízkost matky/rodičů velmi důležitá. Je dobře, že v současné době rodiče často nosí své malé děti na svých tělech v šátcích nebo jiných nosítkách. 

Některé děti jsou úzkostné, v noci pláčou a uklidní se až u maminky/rodičů v posteli, kdy cítí její/jejich fyzickou blízkost. Starším generacím se to často „nelíbí“, ale rozhodně se to nedá považovat za něco nepatřičného. „Strach, že si na to dítě zvykne, je zbytečný. Později dětem stačí jen přechodná blízkost rodičů při usínání. Blízký, intimní kontakt s matkou je zvláště v prvním roce života dítěte nenahraditelný. Vždyť se koneckonců říká, že se děti mají doslova ,vy-chovat‘,“ vysvětluje dětská lékařka MUDr. Marie Lachsová.

I batolata bývají často hlazena, chována, líbána, takže velmi brzy vycítí, že v těchto dotecích jsou projevy lásky a náklonnosti. Sama potom mazlení často vyžadují a vyjadřují jimi sympatie.