Pohádkové lamentace

O Vánocích jsem se rozhodla, že se po letech podívám na televizní pohádky, abych se na chvíli vrátila do dětství. Mám chytrou televizi, kde si mohu pouštět pohádky jednu za druhou.

Česká televize vysílala loni jednak pohádky z archivu, jednak novodobé takypohádky. Po letech jsem si vychutnala Dařbujána a Pandrholu, Popelku i Tři oříšky pro Popelku, vtipného Lotranda a Zubejdu, romantickou Zlatovlásku i pohádkový horor o Adéle, která ještě nevečeřela. A kochala jsem se sice mnohdy naivními kulisami, ale krásnou výslovností a básnickými obraty v řeči princů, princezen i vesnických kluků a děvčat. A dojímala se radami i jinotaji v řeči moudrých stařečků a stařenek. A pak jsem zírala!


Peklo s princeznou

Pohádky jako Peklo s princeznou, Princezna ze mlýna jedna a dvě, Zkřížené meče, Princové jsou na draka a další mi otevřely oči a občas i dost tahaly za uši. Žasla jsem, jak se pohádkový zápas dobra a zla mění, jak si princezny vyměňují způsoby s loupežníky a jak do pohádek zavanul nespisovný jazyk a neuctivé způsoby. Dívky žádají o ruku chlapce – a ti se dlouho rozmýšlejí, než blahovolně kývnou se slovy „Tak já si tě teda vezmu, no“. Slova prosím a děkuji zmizela, na pozdrav nikdo neodpovídá a princezny už nenosí boty na podpatku, ale k plesovým šatům si obouvají pánské polobotky. 

Princezna v pohádce Princezna a písař se na útěku před písařem vrhne do žumpy plné splašků první se slovy: „Tak si tam nahoře zůstaň, když jsi taková slečinka!“. A poté, co princezna skočí z jedné střechy na druhou, si říká o uznání písaři: „Já myslím, že dobrý, ne?“ Písař, který ji ani nesnese z koně, ani jí nenabídne rámě, jen utrousí: „Nó, nebylo to špatný“. I při dalších překážkách se „galantní“ mladík nevrhá první do vody, a ještě se z bezpečného břehu směje její nešikovnosti při pádlování. 

Placená zóna

Kateřina Cajthamlová