Resilience nejen v pandemii

Francouzský profesor Boris Cyrulnik během své pražské návštěvy poskytl Psychologii dnes rozhovor, v němž vypráví o zhoubném vlivu samoty na psychickou odolnost, o negativním dopadu lockdownu na dospívající mládež i o nešetrných zásazích člověka do přírody.

Máte slovanské kořeny. Rezonuje to nějak s vámi, když jste v Praze? 

Své kořeny znám jen velmi málo. Rodina z otcovy strany byli Ukrajinci a z matčiny strany Poláci, ale protože jsem o rodiče přišel ve druhé světové válce, vím o nich opravdu málo. Až dnes, v posledních letech, teprve díky internetu své kořeny znovu objevuji, setkávám se s rodinnými příslušníky, které neznám, a ti mi vypráví moji historii.

Ráda bych se s vámi, jako s „guru resilience“, dotkla velkého tématu dnešní doby, pandemie. Kdo se zmiňuje o resilienci, mluví v podstatě také o traumatu. Myslíte si, že v souvislosti s pandemickou krizí čelíme novým, specifickým traumatům?

Každé trauma je specifické. Nepanuje mezi nimi rovnost. Někteří lidé prochází hrůznými událostmi bez potíží, aniž by byli traumatizováni, jiní se protloukají s obtížemi a jsou zoufalí, když jim zemře kočka. Trauma nelze chápat optikou lineární kauzality, nelze je vměstnat do schématu příčiny a následku.

Placená zóna