Inkluze v MŠ Líbeznice

Individuální, odborný a zejména otevřený přístup může dokázat zázraky. Pojďme se podívat, jak se k inkluzi postavili v Mateřské škole Líbeznice. Ředitelka Martina Podlipná spolu se svojí zástupkyní Štěpánkou Oliveriusovou vybudovaly z malé školky v Líbeznici, městečku nedaleko od Prahy, mateřskou školu se 150 dětmi, z nichž více než čtvrtina potřebuje specifický přístup. Děti jsou rozděleny do pěti tříd a v každé třídě pracuje jeden asistent pedagoga. „Základní pravidlo pro úspěšné začlenění do kolektivu je zapojení všech dětí do veškerých aktivit. Je to důležité i proto, aby nikdo nebyl vyčleňován,“ říká Oliveriusová. V tomto článku se dozvíte, co dělat, aby společné vzdělávání fungovalo, jak lépe komunikovat s rodiči a co může školka udělat s přibývajícím počtem dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a odlišným mateřským jazykem (OMJ). Nechte se inspirovat! 

Základní aspekty pro fungování společného vzdělávání

Odborné metodické vedení a kolektiv jako tým!

Úzká spolupráce pedagogů, odborné metodické vedení a podpora od vedení školy jsou pro fungující začleňování dětí s různými speciálními vzdělávacími potřebami zásadní. 

V Líbeznicích mají výhodu v tom, že mezi sebou mají speciální pedagožku, která je připravena kdykoli poradit a díky své odbornosti i poskytnout metodickou podporu. Martina Podlipná již před lety zaznamenala rostoucí počet dětí se speciálními potřebami. Protože chtěla do „své“ školky zapojit i tyto děti, nejprve si doplnila vzdělání a absolvovala kombinované studium speciální pedagogiky. Své znalosti i nabyté zkušenosti předává během porad nebo podle potřeby individuálně. Ředitelka, učitelky a jejich asistenti se setkávají jednou za 3 týdny až měsíc na společných poradách, kde si mj. sdělují své zkušenosti a poznatky a rozebírají nastalé potíže nebo obtížnější situace, které se týkají dětí se SVP. Spolu také diskutují o diagnostice dětí v jednotlivých třídách. 

Dětem vyžadujícím podporu se ve škole věnují na schůzkách s ředitelkou a asistenty pedagoga, které se konají jednou za 14 dní. Zde se baví o jednotlivých dětech, jaký přístup a metodika se u nich osvědčuje nebo míjí, a tak má každá asistentka přehled o všech potřebných dětech ve školce. 

Sdílení informací přináší nejen obohacení všech zúčastněných, ale řeší také zastupitelnost pedagogů. K tomu je v každé třídě uzamykatelná skříňka, kde jsou uloženy notýsky dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Do nich učitelky zapisují, na čem s nimi individuálně pracují (asistentky navíc vedou dětem notýsky pro rodiče, viz dále). Kdokoli ve třídě supluje nebo vypomáhá, má tyto notýsky k ruce. Najde v nich i doporučení, jak k dítěti přistupovat a pracovat s ním. Může se tak rychle zorientovat a navázat na započatou práci s dítětem.  

Asistent pedagoga jako důležitý prvek týmu

V MŠ Líbeznice se snaží, aby se všechny děti cítily dobře a dostaly, co potřebují. Za základ úspěchu považují dobrou komunikaci – od školy směrem k rodičům, mezi pedagogy, učitelkami a asistentkami obzvlášť, a také ve třídě s dětmi. Podívejme se nyní na postavení asistenta pedagoga (AP).

„Asistentka by měla být samostatná, milá, vstřícná, respektovat pozici učitele ve třídě a mít chuť se vzdělávat,” vyjmenovává zástupkyně ředitelky Štěpánka Oliveriusová vítané vlastnosti asistenta pedagoga. Protože mají v MŠ Líbeznice v každé třídě jednu asistentku, také s jednou spolupracuje a jejich vztah je založený na důvěře a vzájemném respektu, na všem se domlouvají spolu. 

Učitel spolu s AP sestavují plán na každý týden pro všechny děti, tedy i pro ty se speciálními vzdělávacími potřebami. Využívají své představy a také se opírají o školní vzdělávací program. S asistentkou si rozdělují práci a domlouvají se na tom, jak by třída měla fungovat a jak k tomu dospět. Cílem je, aby do všech aktivit zapojily všechny děti. Musí proto některé aktivity přizpůsobit dětem se speciálními vzdělávacími potřebami – třeba volbou jiné nebo další vyhovující techniky. Asistentka má možnost plán komentovat, připomínkovat a vnášet své podněty.