Pokoj pro nejvzácnějšího hosta

Paní doktorko, v rámci Psychiatrické společnosti ČLS JEP jste členkou Sekce pro hypnózu. Jak dlouho tato sekce funguje a jaký je její účel? 

Své činnosti se věnuje zhruba padesát let. Na jejím vzniku se významně spolupodílel pan profesor Stanislav Kratochvíl. Naši organizaci vnímáme jako podporující zastřešující zázemí pro všechny psychoterapeuty, kteří se rozhodli věnovat hypnoterapii nebo ji používají jako součást své práce. Je to prostor pro sdílení nových poznatků a zkušeností z praxe. Věnujeme se také osvětové a propagační činnosti. Záleží nám na tom, aby všichni absolventi kroměřížských kurzů hypnózy a výcvikových hypnotických škol měli místo, které bude zajišťovat supervizi, semináře týkající se hypnózy, publikační činnost, konferenční činnost – vše, co je v souvislosti s hypnózou důležité. Chceme, aby zde všichni nacházeli podporu. 

Než se dostaneme k hypnoterapii, zastavme se u samotné hypnózy. Co je vlastně hypnóza?

Konsenzus, který zastává vědecká část naší sekce, nahlíží na hypnotický stav jako na změněný stav vědomí, v němž dochází ke zvýšené sugestibilitě ve chvíli raportu, to znamená ve vztahu mezi hypnotizérem a hypnotizovaným. Dochází k různým změnám, a to podle toho, jestli je člověk lehce, středně, nebo hluboce hypnabilní. Záleží však také na mnoha okolnostech. Ty určují míru pomoci, kterou může hypnóza ve výsledku přinést hypnotizovanému. Dotýkám se pouze klinické terapeutické hypnózy. Existuje ještě experimentální hypnóza. Zkoumá například, do jaké míry se proměňuje paměť. Také ji zajímá, jak se může zkreslovat vnímání a jaký to má odraz v chování a fyziologických reakcích daného člověka. Studuje rovněž, do jaké míry se mohou vynořit hlubinné vzpomínky a jak daleko do minulosti mohou sahat. V této záležitosti se mohou přístupy nevědecké od těch vědeckých lišit.