Od smajlíka po formativní hodnocení

Pro učitele má být hodnocení zpětnou vazbou, jak žáci učivo pochopili a jak jsou připraveni na učivo následující. Žáky má hodnocení zase motivovat, poskytovat jim zpětnou vazbu o jejich výkonu a dosažené úrovni. Důležité je samozřejmě i pro rodiče, kteří mu v řadě případů dávají velký význam.

Druhy hodnocení

Hodnocení může mít různou podobu. V odborné literatuře se setkáme s odlišnými klasifikacemi, které rozlišují různé typy hodnocení. 

1/ Podle toho, kdo ho provádí. Zda učitel (interní hodnocení), či někdo mimo školu (externí hodnocení).

2/ V jaké fázi učebního procesu je zařazeno: průběžné, či závěrečné hodnocení.

3/ Kdy probíhá. Neformální – průběžné pozorování výkonu. Formální hodnocení – žáci jsou předem upozorněni, že budou hodnoceni.

4/ K jakému slouží účelu. Normativní – hodnocení výkonu žáka ve vztahu k ostatním. Kriteriální – splnění zadaných kritérií. Diagnostické hodnocení – odhalení učebních problémů.

5/ Podle toho, co hodnotíme: průběh, výsledek činnosti apod.

Úsměv, gesto, grimasa

Aniž si to uvědomujeme, hodnocení probíhá ve škole neustále. Vedle zkoušení či písemných prací k nim patří i učitelův povzbuzující úsměv, gesto, dotyk, grimasa v obličeji, pochvala nebo naopak pokárání. Vždy je důležité, aby bylo hodnocení promyšleno a zařazováno systematicky a pravidelně. 

K hodnocení slouží celá řada metod a forem, které se mohou různě prolínat a doplňovat. K nejčastěji používaným metodám patří ve školním prostředí různé typy zkoušení (ústní, písemné, praktické) a metody diagnostické (pozorování, rozhovor se žáky, analýza žákovských prací). 

Co se týče hodnoticích forem, používá se jich celá škála. Jejich použití záleží nejen na konkrétním pedagogovi či věku žáků, ale i na celkové koncepci a filozofii školy. Obecně můžeme konstatovat, že každé hodnocení má své klady i zápory. Vždy je nutná jejich správná volba s přihlédnutím ke konkrétní situaci a individualitě toho, kdo je hodnocen.