Prašina v komiksu: Přízraky a tajemství

Ta proměna je už pár let patrná. Zatímco druhdy byla Paseka nakladatelstvím, kde v programové skladbě braly prime-time dějiny, kolektivní paměť a její všemožné vývojové proměny napříč staletími, po smrti otce zakladatele Ladislava Horáčka († 2015) nabral podnik nový směr: knihy pro děti a mládež, hlavně v médiu komiksu, plus všemožné odstíny popu, zábavy a kratochvíle.

Nic proti tomu. Funguje to skvěle. Zatímco dřív byly vlajkovou lodí devatenáctisvazkové Velké dějiny zemí Koruny české, dneska je to Prašina Vojtěcha Matochy a Karla Osohy. Matocha (* 1989) napsal, Osoha (* 1991) ilustroval. Tedy pokud jde o původní trilogii (Prašina, Černý merkurit, Bílá komnata), co vycházela v letech 2018 až 2020. A loni se dočkala nového vydání v jedné krabici. 

Prašina má totiž čerstvě pokračování. V komiksovém formátu. Navíc sešitovém. První z plánovaných sedmi dílů vyšel v dubnu, druhý v květnu, třetí vyjde v červnu, pak přes prázdniny pauza a poslední kousek se objeví na knihkupeckých pultech dva týdny před Vánocemi. A pozor: nejde o komiksovou adaptaci původní prózy, jde o funglnágl nový příběh – „s novými hrdiny a novými záhadami“, jak hrdě hlásí zadní strana obálky.


Dědic Foglara

V novince nazvané Prašina: Křídový panáček má hlavní slovo Osoha. Ten příběh je totiž skoro skoupý na slovo. Dominuje výtvarná stránka. A ta generuje od počátku parádní atmosféru: trochu mysteriózní, trochu dobrodružnou, trochu hororovou. Sem tam napětí, jindy přízrak a tajemství. 

Prašina je fiktivní čtvrť Prahy. Místo, kde jsou věci radši v šeru a tmě. Jako v podvědomí. Podobně jako ve Foglarových Stínadlech, která si vzal Matocha za jasný předobraz. Ostatně připomíná to hned druhá strana obálky aktuálních sešitů, kde se píše o „kamarádce En“ (možná vzdálené příbuzné „tajemného Em“) nebo o „geniálním vynálezci Hanuši Nápravníkovi“, od nějž zas vede přímá linka k Janu Tleskačovi a jeho zhatěným plánům na létající stroj. 

Ten předobraz je ale daleko víc pocta než nějaká nešťastná nápodoba nebo snad loupež nosných, časem prověřených stavebních kamenů. Jak trojí Prašinou, tak aktuálními dvěma sešity Křídového panáčka sice Foglar prosvítá, ale Matochův text a Osohovy kresby mají jiné důrazy. Když zavře čtenář oči, vyskočí na něj zaprvé oheň, zadruhé krysa, zatřetí titulní „panáček“. Je to funkční sestava. I když těžko hádat, jestli nepůjde během příštích pěti dílů na střídačku.

Placená zóna