Zkoumat plný rozsah vlastní zkušenosti

Kniha původně vznikla jako soubor několika meditací, které byly k dispozici na CD. Poté Jon Kabat-Zinn celý text značně rozšířil a rozpracoval, takže tyto řízené meditace (v češtině jsou zatím k dispozici pouze jako text) dnes tvoří pátou část knihy. Té předcházejí krátké stati, které může člověk číst za sebou tak, jak se v díle objevují, protože mají zrcadlit proces postupného navazování kontaktu s všímavostí, udržování jejího nácviku, prohlubování a zrání. Ovšem každá kapitolka tvoří samostatnou úvahu, takže pokud si někdo otevře knihu uprostřed a začte se do toho, co ho právě zaujme, neudělá chybu. Každopádně autorův jazyk je poměrně kontemplativní a poetický, a tak si na své přijde i čtenář, který nemá rád jenom fakta, ale i metafory.

Mysl začátečníka

Knihu lze chápat jako úvod do práce s všímavostí. Slovo „začátečník“ má však i jiný význam. Kabat-Zinn hovoří o „mysli začátečníka“. Ten, kdo je začátečník, nic neví, a proto neví, na co se má zaměřovat, a tak věcem věnuje mnohem širší pozornost než odborník, který má na mysli určité zákonitosti a vztahy, a tudíž není zdaleka tak otevřený. Všímavost však spočívá mimo jiné ve schopnosti vnímat věci tak, jako by se děly poprvé.

Nekonání a neposuzování

Všímavost je kromě nevědění založena například i na nekonání a neposuzování. Nekonání znamená, že není důležité podat výkon, pracovat s cílem a dosahovat určitého stavu. Avšak pokud bychom proti sobě stavěli všímavost jako něco dobrého a úsilí jako něco špatného, dopouštěli bychom se právě posuzování – dělení věcí na dobré a zlé. Kabat-Zinn nás této tíhy zbavuje slovy, že pokud posuzujeme, můžeme toto posuzování prostě neposuzovat. Postačí, když se pro nás vědění, konání a posuzování nestanou automatickými způsoby fungování naší mysli. Důležité je nebýt s obsahy mysli ztotožněn, ale jenom pozorovat, jak se objevují a mizí na naší mentální obloze. Ztotožňovat se znamená označovat některé mentální obsahy za projev vlastního já. Na svém já pak obvykle lpíme, avšak to není nutné, protože ani já neobsahuje nic stálého a definitivního – o nic víc než třeba sen, který se nositeli tohoto já včera zdál. 

Rozbouřená hladina a bubliny v hrnci

Uvědomování (mysli, pocitů, já, objektů naší pozornosti nebo čehokoli dalšího) je velká nádoba, která pojme cokoli, aniž se tím nechá omezit. Je vždy rozlehlejší než jakýkoli obsah. Autor nám předkládá pár dalších metafor: emoce si můžeme představit jako rozbouřenou mořskou hladinu, i když o pár metrů dál se moře jen jemně vlní. Myšlenky se dají připodobnit k bublinám, které se tvoří u dna hrnce s vařící vodou, stoupají k hladině a volně unikají do vzduchu. 

Pokud si uvědomujeme, co se děje, děláme to správně, říká Kabat-Zinn v názvu jedné stati. Stačí zkoumat plný rozsah vlastní zkušenosti, která je však vždy širší, než právě zakoušíme. Pokud jsme v kontaktu s tímto volným prostorem, všechno už tu je, takže „není kam jít, není co dělat, není čeho dosahovat“.

Ondřej Fafejta

Autor je psycholog a terapeut, redaktor odborné literatury v nakladatelství Portál, spoluzakladatel Institutu pro vysokou citlivost, doktorand na Institutu sociálního zdraví na Univerzitě Palackého v Olomouci a vysoce citlivý muž.