Zacházet se sebou citlivě

Vysoká citlivost se v poslední době stala i u nás hojně užívaným termínem v souvislosti s lidskou povahou. U zrodu pojmu stála americká psycholožka Elaine Aron, která už v polovině devadesátých let minulého století se svým manželem Artem publikovala výzkum, který ukazoval, že lidé v míře temperamentového rysu zvaného citlivost vykazují rozdíly. Jedinci s vysokou citlivostí typicky vnímají více podnětů a také mívají nižší práh pro jejich zaznamenání. To jim přináší výhody i těžkosti. Pomoci jim ale může tento rys přijmout, a to je pro řadu citlivějších lidí stále výzva – už proto, že jsme dlouho žili v kultuře, kde byl za normálního považován člověk, který je spíše akční a průbojný. Citliví lidé takoví většinou nebývají – jednou z jejich výrazných charakteristik je tendence „zastavit se a ověřovat“ (pause to check), tedy nejprve pozorovat, nechat do sebe vstupovat celé bohatství podnětů dané situace a teprve poté jednat. Je proto jasné, že nebývají ti nejrychlejší. 

Citlivost a přecitlivělost

Inspirován německým autorem Rolfem Sellinem jsem před lety definoval vysokou citlivost jako neutrální temperamentový rys a přecitlivělost jako negativní projev citlivosti, často popsatelný jako psychiatrický symptom. Pokud jedinec svou citlivost nezvládá, pak se patrně bude cítit zahlcený, depresivní, úzkostný, zlostný, souhrnně řečeno přecitlivělý. Domnívám se, že důležitou roli v tom, jestli je člověk přecitlivělý, hraje vyváženost mezi citlivostí vůči sobě a druhým. Pokud jedinec přijímá vlastní citlivost, lépe si ji uvědomuje, spíše o ní dokáže mluvit a také jasně pozná, kdy došel k momentální hranici svých kapacit. Je typické, že není tolik zahlcen vnějšími podněty, například pocity ostatních lidí, a to právě proto, že si uvědomuje své vlastní pocity a potřeby. Nezůstává ze zdvořilosti na večírku, ale při nasycení společenskými podněty odchází mezi prvními, případně se jde na chvíli projít nebo se uchýlí někam do kouta a „dobíjí baterky“. Důsledkem je i to, že z důvodu vyčerpání nepřepne do necitlivosti, která by se projevovala neúčelným vypnutím (shutdown), tedy ignorováním všeho a všech, nebo zlostí.

„Citliví lidé mají tendenci nejprve pozorovat, nechat do sebe vstupovat celé bohatství podnětů a teprve poté jednat.“

Co jedinci pomůže přijmout vlastní citlivost? Nejspíše to, že bude citlivý sám vůči sobě. Zdá se to jako definice kruhem, ovšem můžeme říct, že citlivost ve smyslu sebepřijetí je jiným významem tohoto slova. Pak se to dá formulovat tak, že lidé ve stavu přecitlivělosti nejsou citliví vůči své citlivosti a následně zraňují i ostatní. To se může stát lidem s jakoukoli úrovní citlivosti jakožto vrozeného povahového rysu. Není přehnané říct, že jedinci, kteří ignorují vlastní potřeby, nemají kapacitu dobře pečovat o druhé. Vždyť například rodič, který svému dítěti dokáže citlivě sdělit „ne“, učí dítě, aby si i ono osvojilo tuto schopnost vůči jiným lidem.