Smysl v nalezených předmětech

Počátkem dvacátých let 20. století přestal francouzský umělec Marcel Duchamp malovat a věnoval se hře v šachy. Motivaci uplatnit se jako malíř ztrácel už před první světovou válkou, kdy poprvé zauvažoval o možnosti, že s malováním skončí. Výsledkem jeho proklamovaného zájmu o ideje, a ne pouhé „vizuální produkty“ bylo, že začal od roku 1913 „vytvářet“ své ready-mades. Šlo o nalezené, často průmyslově vyráběné předměty jako kolo bicyklu, lopata, pisoár a další, které jako umělec vybral, dal jim název, podepsal je a vystavil. Tvrdil totiž, že „obyčejné věci [mohou být] povýšeny na umělecká díla pouhou umělcovou volbou“. Právě zmiňovaný pisoár z roku 1917, který nazval Fontána, se stal jedním z přelomových děl umění 20. století. Ať už byly důvody Duchampova tvůrčího obratu jakékoli, práce s nalezenými předměty (object trouvé) hrála od té doby v umění důležitou roli.