Naslouchat tomu, co chce druhý říct

Jak byste popsal psychoanalýzu? 

Psychoanalýza je teorie nebo model mysli, metoda výzkumu a poznávání mysli a zvláštní forma léčby duševních poruch založená na určitých klíčových principech, jako je volná asociace, přenos, nevědomí, emoce, obrana a formativní role našich raných let. 

Co je psychoanalýza pro vás?

Moje fascinace psychoanalýzou začala frustrací z velké části psychologie, kterou jsem se jako student bakalářského stupně učil. Většinou bylo ignorováno téma živého Já, jak řekl neurolog Oliver Sacks. Psychoanalýza ke mně mluvila osobněji a zdálo se, že nabízí mnohem bohatší, plnější a komplexnější obraz toho, jací lidé jsou. Můj první učitel psychoanalýzy v devadesátých letech na Manchesterské univerzitě se nepodobal žádnému učiteli, s nímž jsem se kdy setkal. Také mě velmi přitahovala psychoanalýza jako praxe. V rámci výcviku zde v Praze v České psychoanalytické společnosti jsem byl na osobní psychoanalýze, ležel jsem čtyřikrát týdně na gauči déle než pět let. Byla to výjimečná zkušenost, která se dá jen velmi těžko vyjádřit slovy. Během těchto sezení jsem jako člověk vyrostl natolik, že je obtížné si představit, jak by se můj život mohl vyvíjet bez těch hodin strávených na pohovce. Jsem opravdu vděčný, že jsem měl možnost psychoanalýzu zažít na sobě. I když učím, hlavní náplní mé práce je každotýdenní klinická praxe. Pracuji s lidmi, naslouchám jejich příběhům, pomáhám jim v životních krizích a sdílím s nimi jejich nejniternější pocity, které často nikdy předtím nikomu neřekli – nebo je dokonce neřekli ani sami sobě. Není to jen fascinující, ale i obohacující. Je to nesmírné privilegium a nesmírná zodpovědnost.