Skandinávská párová terapie

Alan Linnér a Anders Nyman si kladou palčivé otázky, kterým se v jednadvacátém století nevyhne nikdo, kdo vstupuje do blízkých vztahů, setrvává v nich nebo je ukončuje. Žijeme v době roztříštěné komunikace, neustálého strachu, že o něco přijdeme, neschopnosti odkládat uspokojení. Běžné jsou „sešívané“ rodiny, a navíc narůstá procento těch, kteří jsou sami. Je v takovém prostředí vůbec možné vybudovat a uchovat základy pevného a trvalého vztahu? Naštěstí se zdá, že lidé i nadále touží po vzájemnosti a láskyplné sounáležitosti.

Kniha pojednává o situacích, které mohou ohrozit či zničit původně harmonický vztah dvou lidí, a dozvíme se v ní, jaká řešení klientům nabízeli oba autoři během terapie. Problémem může být například přehnaná závislost jednoho partnera na druhém, nevyzrálost některého z nich, stále znovu se objevující projekce vlastních pocitů na druhého či triangulace. Autoři uvádějí postupy, které se jim osvědčily během sezení, jichž se účastní vždy oba, například přerámování či odstup. Vyzdvihují význam odpuštění, smíření a omluvy či potřebu důsledně neutrálního postoje terapeuta – ovšem nikoli zbaveného empatie –, poukazují na důležitost prvního setkání s klienty, píší o nedostatečnosti jazykových prostředků v některých situacích i o kreativních vztahových řešeních. Rovněž se zmiňují o terapeutických výzvách při řešení nevěry, o používání metafor v terapii a o obtížnosti rozhodování, zda má smysl ve vztahu nadále setrvávat. S oblibou využívají obraz vztahu dvou lidí jako tance se specifickou choreografií.