Velikonoce, které většinou připadají alespoň částečně na duben, už jsou letos za námi, ale v dubnu nás čekají další zajímavé tradice, které nám připomenou naši kelto-germano-slovanskou minulost a prohloubí naše souznění s přírodou. A upozorníme i na některé novodobé svátky, které můžeme zakomponovat do života mateřské školy.
Plodnost, hojnost, nový začátek... To vše symbolizuje duben, který je protkán různými tradicemi. Přicházející jaro totiž mělo pro naše předky velký význam. Dlouhá zima plná hladu, nedostatku, strachu o přežití a obav z nejisté budoucnosti byla pro dřívější generace náročná. Zimní temné období dubnem definitivně končí, o čemž vypovídaly bouřlivé oslavy svátku světla a plodnosti, keltského Beltainu, který v současné době slavíme 30. dubna jako pálení čarodějnic.
Ohlédnutí do minulosti
Keltové koncem dubna pořádali slavnost za nově započatou světlou část roku a říkali jí Beltain. (Temná fáze začínala 1. listopadu a svátku říkali Samhain.) Jde o tzv. čtvrtící den (které jsou v roce celkem čtyři) a slaví se uprostřed období mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Beltain volně přeloženo znamená velký oheň nebo oheň boha Belena.
O Beltainu prý druidové zapalovali v posvátných hájích ohně, o nichž se věřilo, že mají očistnou moc, která dokáže vypálit vše staré, co má odejít s končící zimou. Lidé přes ohně skákali a mezi dvěma ohni prováděli dobytek. Kouřem prý očišťovali i osivo a některé potraviny. Součástí rituálu bylo také pouštění hořících kol pomazaných smolou z kopce či vyhazování hořících košťat do vzduchu – obojí pravděpodobně pro uctění sílícího Slunce nebo slunečního boha.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.