Kdo je opravdový hrdina?

Letošní setkání s Andersenem u Tygříků z 81. MŠ Hodonínská 53 v Plzni bylo netradiční. Každý rok při registraci volíme oblíbeného dětského autora, který slaví své zasloužené výročí. Tento rok jsem si dovolila z nabídky vybrat svého oblíbeného autora Petra Síse. 

V knihovničce máme několik jeho skvělých titulů. Knihy si také sám ilustruje. Jeho obrázky skrývají tajemství, mapy, bludiště a děti okamžitě upoutají. Dokážou odhadnout děj příběhu. Jejich fantazie pracuje na plné obrátky.

Pro společnou četbu, či spíše vyprávění, jsem zvolila příběh Nicholase Wintona a jeho dětí Nicky & Věra. Je obdivuhodné, s jakou lehkostí dokázal Petr Sís převyprávět tento smutný příběh malým dětem. Seznámení s Nickym a malou Věrkou je dobře načasované. Venku kvete šeřík a blíží se květnové výročí oslav osvobození naší krásné vlasti. Děti s překvapením zjišťují, že je potřeba si tuto krásu chránit. V mnohém se ztotožňují s hlavními hrdiny knihy. Také mají své záliby, milují cestování, pomáhají starším lidem. Co zatím neznají, je strach a nejistota. 

Knihu jsem dětem nečetla celou. Pro předškoláky je to přece jen silné téma. Je zde však několik záchytných bodů, díky kterým děti příběh dokážou zpracovat. Věrka se starala o kočky, my rádi navštěvujeme kočičí kavárnu. Také pomáhala slepé babičce, která si dlaněmi prohlížela její obličej. My jezdíme za seniory s písničkou a harmonikou. Věrka chodila s rodiči do synagogy. My si naši synagogu prohlížíme vždy při návštěvě centra Plzně. Chápeme, že nemůžeme mít všichni všechno. To nejdůležitější však nikomu z nás nechybí. Milující rodiče a jejich blízkost. Konec příběhu jsem úmyslně zkrátila. Není potřeba zatěžovat dětskou mysl nebezpečím. Věrka odcestovala s ostatními dětmi do Anglie a do deníčku od rodičů si zapisovala všechny zážitky. Celý příběh si možná děti přečtou, až budou starší.

Jedno heslo však máme s Nicholasem Wintonem společné: „Není-li to nemožné, je třeba to zkusit.“ Přejeme všem šťastný zítřek.

Bc. Věra Šimicová,

učitelka 81. MŠ Plzeň