Dovolit si nicnedělání

S psychoterapeutkou ANDREOU ŽILKOVOU jsme hovořily o tom, co nám během letní dovolené pomáhá zregenerovat mysl. Dotkly jsme se i fenoménu nudy, plodné prázdnoty a chytrých telefonů, které nám často brání dovednost nicnedělání zdokonalovat.

Co vlastně znamená dovolená pro naši mysl? 

Výraz dovolená se mi pojí se slovem „dovolit si“ – a také si něco „volit“. Dovolit si dělat něco nového, zajímavého, jiného než obvykle, vyjet ze zajetých kolejí. A zvolit si, že teď nemusím vyhovovat požadavkům okolí, můžu dělat, co chci a potřebuju. Většinu roku se totiž snažíme dostát nárokům života, práce a světa kolem sebe a velké množství času trávíme tím, že plníme očekávání ostatních: zaměstnavatele, rodičů, dětí. Na dovolené bych měla mít možnost volit, co chci já, vybírat si z aktivit, které mě baví a naplňují.


Co by měla dobrá dovolená duševnímu zdraví přinést?

Měla by být časem pro nás, měla by zvýšit naše fyzické i psychické zdraví. Dobře zvolená dovolená nám umožňuje odpočinout si od každodenního stresu. Být na dovolené nám často přináší pocity radosti a štěstí; nové zážitky, krásná místa a relaxace mohou ovlivnit naši náladu a podpořit chuť do života, pracovní motivaci a také zlepšit mezilidské vztahy. Dovolená může také podnítit kreativní myšlení. Když mírně vystoupíme z komfortní zóny, zažijeme něco nového, neuroplasticita nám dovolí tento zážitek hlouběji vepsat do mozku a využít jeho potenciál i v běžném životě.

Dovolená ale může být i spouštěčem úzkosti. Někdy máme představu, že toho musíme i ve volnu hodně stihnout, být každý den v běhu, zažít něco velkého, úžasného – úzkostnost vzniká z tohoto nároku. Nepříjemné pocity samozřejmě vyplývají i z prožitků ve vztazích s blízkými, které zrovna procházejí problematickým obdobím. Neshody na dovolené můžou být signálem toho, že se ve vztazích něco děje, a příležitostí k zastavení se a zkoumání.


Jak dlouhé by mělo volno být, abychom restartovali mysl a třeba i pracovní motivaci?

Je to velice individuální, závisí to na potřebách a preferencích. Obecně platí, že volno by mělo být dostatečně dlouhé, abychom se odreagovali, ale také dost krátké, abychom se například neunavili cestováním.

Zjednodušeně se dá říct, že první týden se mozek učí odpočívat a zpomalovat. Aktivní mysl, rozjetá z pracovních záležitostí, se postupně uklidňuje. Pomůžou nám v tom „zpomalovací aktivity“, k nimž se ještě dostaneme. Druhý týden dovolené – jak ukazují výzkumy – se snižuje hladina stresu, zvyšuje se celková životní spokojenost a také se zlepšuje zmíněné kreativní myšlení. Ideální pak jsou údajně až tři týdny nepřerušované dovolené, kdy máme velkou šanci se doopravdy zregenerovat, znovu se nastartovat a přinést si všechny benefity s sebou zpátky do pracovního běhu. To je ideál, na který samozřejmě leckdy nedosáhneme.


Jaká technika nebo malý rituál nám pomůže se přeladit z pracovního modu do toho dovolenkového? Kdy se ten moment vlastně láme?

Dobré je, když se dokážeme zastavit, všimnout si toho okamžiku a vyslat mozku správný signál: „Tak, teď! Teď začíná dovolená. Teď si můžu odpočinout.“ Pro každého ta chvíle nastává jindy – v mém osobním životě je to v momentu, kdy v práci zamykám pracovnu, scházím dolů po schodech a představuju si, že veškerou práci nechávám na vymezený čas za sebou, za zavřenými dveřmi. Někdo může přechod mezi prací a dovolenou pocítit při balení kufru, jiný až po úspěšné cestě do cílové destinace. Zpomalíme a řekneme si „teď začíná ten čas, kdy si můžu dovolit a volit“.

A ohledně rituálů nebo technik – ve své praxi hodně vycházím z mindfulness přístupu, který nabízí technik celou řadu. Například „vychutnávání si“, což je jeden aspekt všímavého přístupu k přítomnému okamžiku. Nezažíváme to v běžném životě tak často, jak bychom mohli. Vychutnávání znamená, že se zastavíme a zpomalíme. Prodloužíme čas určitého smyslového prožitku a věnujeme plnou pozornost tomu, co právě děláme. Ukotvíme se ve smyslovém vnímání a všímáme si, jak se u něho cítíme. Když si třeba na dovolené dáváme svou první ranní kávu, můžeme se zastavit, opakovaně si k ní přivonět a dlouze její chuť převalovat na jazyku, uvědomovat si, jak nás to těší.

Každý člověk upřednostňuje jiný smysl. Pro někoho je důležitá chuť, pro jiného zrakové vjemy – ty si lze vychutnávat třeba už při cestě autem k moři. Užívat si barvy luk, tvary oblázků na pláži, východy a západy slunce. Někoho zase naplňují radostí zvuky či hmatové vjemy, vítr na kůži...

Placená zóna