Vločky snášejí se…

Co s sebou nesou? Předvánoční čas je plný očekávání. Co asi přinesou vánoční svátky? říkáme si. A odpověď je snadná: přinesou to, co do nich sami vložíme. Podobné, ne-li stejné, je to s dětmi. Vkládáme do nich svoje očekávání, radost, obavy, někdy i ambice a přehnané představy o tom, co by tak měly v životě dokázat. Měly by skutečně být dokonalé? Stejné jako děti sousedů nebo ty, které chodí do vedlejší mateřské školy? Tato očekávání hodně vypovídají i o tom, co čekáme od sebe samých. Musíme i my být dokonalí? Stane se něco, když pro jednou nestihneme všechno, co jsme si předsevzali, pro jednou cukroví neupečeme, ale nakoupíme (což já už dělám roky), pro jednou bude třeba o něco chudší stůl, ale o to větší pohoda, protože u něj nebudeme sedět uštvaní a vyčerpaní.

Sice není jisté, že bude o Vánocích sněžit, takže ty snášející se vločky jsou spíš metaforou. Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, dovolte si také se snést, zastavit se v každodenním shonu a prostě jen (pomyslně) poletovat ve větru nebo v klidu spočinout, a je jedno, kde a jak. Vánoce jsou příležitost, ne cíl. Můžeme se jimi prohnat, ale také se během nich lze zastavit, můžeme se zasypat prací, ale také smíme pomyslet i na sebe. Přeji vám, abyste prožili Vánoce právě tak, jak to máte rádi, a těším se, že se potkáme v příštím roce. Šťastné a veselé!

Mgr. Marie Těthalová