Obrazy Radka Habelta, které bychom mohli charakterizovat pojmy jako abstraktní expresionismus nebo minimalismus, mají přesvědčivou sílu vést nás dál než jen ke konstatování změti barevných skvrn a tahů. Za jejich zdánlivou nahodilostí a živelností se nakonec skrývá určitá rovnováha, harmonie, překvapivá soudržnost. Sám autor přiznává, že před deseti lety procházel osobní krizí, kterou do svých abstraktních obrazů přetavil. Nikoli však pouze ve smyslu „vybouření se“. Spíš jako by se na konci chaosu a zmatku objevil jiný, nový řád. Cesta k němu není přímá, je třeba trochu se k němu skrze malbu „prodrat“. Toto úsilí ale není bez výsledku. Stává se tak i možnou metaforou vlastní cesty psychického růstu a uzdravení.