Rozdíly mezi ženami a muži se přeceňují

Proč vlastně existuje něco jako feminismus?

Feminismus pojmenoval nerovnosti a útlak žen v patriarchální společnosti. Od francouzské revoluce se Evropou postupně šířily myšlenky rovnosti a nároku lidí na občanská práva. Lidé se začali emancipovat od podmínek, do kterých se narodili, od předepsaných osudů, které jim nalinkovaly společenské hierarchie a náboženská pravidla. A tyto myšlenky velmi zesílily v devatenáctém století, kdy se zrodily otázky: Pokud jsou si lidé ve svém lidství rovni, může nějaký člověk absolutně rozhodovat o životě jiného člověka? Může pán ovládat otroka, muž ženu? A odpověď zněla ne. A tak se vyvinula různá emancipační hnutí včetně feminismu. Abolicionisté dosáhli zrušení otroctví, feministky narovnání práv. Nerovnosti ale ze společnosti zcela nezmizely, takže i když dnes feminismus už nemusí bojovat třeba za volební právo, stále upozorňuje na nerovnou distribuci zdrojů i moci. A rozkrývá také způsoby, jakými o moci a společnosti vůbec uvažujeme. Určitě nejde jen o to, že chceme víc žen na postech premiérek a v čele korporací. Feminismus zpochybňuje i východiska, podle nichž například vnímáme moc jako právo silnějšího a legitimizujeme ji soutěží.

Lucie Jarkovská
je socioložka a pedagožka působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a jako výzkumnice v Národním institutu SYRI. Specializuje se na gender ve vzdělávání, sexuální výchovu, feministickou pedagogiku a rovnost ve školním prostředí. Je známá jako polovina dua Docentky, které zábavně i kriticky komentuje společenská témata, například v knize Feministkou snadno a rychle. Ve své práci propojuje vědecký přístup s aktivismem a popularizací, často vystupuje v médiích a podílí se na veřejné debatě o rovnosti a vzdělávání.

Pojmenuj prosím pár oblastí, kde jsou podle tebe dnes ženy společensky znevýhodněné.

Hlavním znevýhodňujícím principem, se kterým se ženy potýkají jaksi plošně, je, že to, co je spojováno s ženami, má horší status než to, co je spojováno s muži. Když se řekne „pochlap se, postav se k něčemu jako muž“, je to pozitivní. Když je někdo zženštilý nebo dělá něco „jako holka“, znamená to obvykle něco negativního. To se pak v různých oborech projevuje různě. Vezměme si třeba vzdělání. Přítomnost mužů v pedagogických sborech se hodnotí jako velké pozitivum a oslavují se. Stejně tak když se muži objeví ve studijních oborech, kde jinak převládají dívky, mají z toho všichni radost. Pokud se to stane naopak a dívky zamíří do oborů, kde převládají kluci, lidé se spíš ptají, jestli se těm mladým ženám „něco nestalo“ nebo jak to zvládnou. Případně vyjadřují obavy o jejich ženskost. 

Znám případ strojařky, která se dlouhodobě setkávala s podceňováním ze strany mužských kolegů. To by tvou tezi potvrzovalo. Na druhou stranu mi připadá, že když v tradičně ženských povoláních fungují muži, může být na ně pohlíženo nejen s obdivem, ale i s despektem. Třeba na ošetřovatele, kteří pečují o seniory. O vizážistech, kadeřnících a tanečnících často panují představy, že jsou gayové. Snažím se říct, že si nemyslím, že tento systém jednoznačně fandí mužům. Ty nesouhlasíš? 

Souhlasím. I když to, že řešíme, kdo je a není gay, jen signalizuje, jak nerovná stále naše společnost je. Kdybych si třeba myslela, že někdo, kdo má rád pivo, musí být určitě z Plzně, lidi si budou spíš klepat na čelo a ptát se, proč takhle vůbec uvažuju.

Jsou podle tebe oblasti, kde jsou znevýhodňováni muži?

Otázku bych ani nestavěla tak, kde jsou znevýhodňovány ženy a kde muži, spíš jde o to, že patriarchát předepisuje určitou podobu ženství a určitou podobu mužství, a to přináší různé typy problémů. Vezměme si třeba politiku. Naše představa o politikovi je kompatibilní s vlastnostmi, které jsou spíše připisovány mužům. Takové vlastnosti ale nemají všichni muži. Politiku si spojujeme spíše s ostrými lokty než se spoluprací, spíše s mocenskými strategiemi než s empatií. Protože v tom prostředí převažují lidé těchto charakteristik, politika vypadá tak, jak vypadá. A nemyslím tím jen politická rozhodnutí, ale i to, jak vůbec ty instituce fungují. Nedávno některé poslankyně i poslanci z iniciativy Moderní sněmovna začali mluvit o tom, že parlament je vysoce neefektivní prostředí, ve kterém je těžké pracovat. Takové mrhání časem i životní energií jsou ochotni podstoupit jen někteří lidé, typicky postarší muži. Důsledky toho pak schytáme všichni.