Minirecenze: Když Bůh nikomu nechybí

Hojně diskutovaná kniha německého teologa Jana Loffelda jasně pojmenovává to, co je až na krajně konzervativní křesťany zřejmé leckomu. Totiž že křesťanství se očividně vrací do svého minoritního postavení, které mělo v antice. Pro stále rostoucí většinu lidí západního světa jsou tradiční náboženství sama o sobě nedůležitá – tito lidé smysluplně prožívají své životy bez nich. Místo toho například pečují o svoje tělo, o jeho zdraví či celistvost. „Vykoupení“ si tak chtějí zajistit jaksi „vlastnoručně“ a už na tomto světě. Autor na podporu svých tvrzení cituje přední sociology (Pierre Bourdieu, Andreas Reckwitz), ale jako významné autority se dovolává také Tomáše Halíka, který spolu s Tomášem Petráčkem napsal k českému vydání nadšené doprovodné texty. Loffeld se primárně obrací do řad katolické hierarchie a své spolubratry vyzývá, aby současnou kulturu šmahem neodsuzovali kvůli tomu, jaká je, a nepodsouvali jí kvůli svým resentimentům dekadentnost: „Taková optika, bohužel typická pro jistý pastorační směr, se může ukázat jako destruktivní a plná starých klišé.“ Nezdá se ovšem, že by se lidé jako současný či minulý pražský arcibiskup chtěli podobných klišé vzdát.