Všechno začíná v nás

„Žádné hodnocení textu ani autora!“ upozornil Petr Glogar svého kolegu psychoterapeuta Dalibora Špoka, když ho žádal o doslov ke své knize rozhovorů. „Jen doplň, co bys chtěl říct ty.“ Tato nenápadná věta je snad jen přátelským pobídnutím, ale možná ohledně Petra Glogara a jeho přístupu k lidem naznačuje něco důležitého. Podnikatel a dlouholetý Glogarův kamarád Ludvík Hegrlík, který mu před pěti lety pomáhal založit nízkoprahové duchovní centrum Fortna, říká, že Petr – jako terapeut ani jako kněz – nikdy neprosazuje sám sebe, ale dává prostor druhým, aby se osvobozovali a víc se stávali sami sebou: „Dokáže nás navádět na naši vlastní trajektorii...“

Otevřený a nízkoprahový v tom nejlepším slova smyslu není jen prostor Fortny, kde Petr Glogar v obou svých rolích působí, ale i knižní rozhovor, v němž mu otázky klade Josef Beránek. Kniha se záměrně vyhýbá přílišnému odkazování na odborné teorie a přístupy, využívá spíš podněty z běžného života, s nimiž se čtenář snáze ztotožní a pronikne k jádru věci. Krátké, přehledné kapitoly se věnují deseti vybraným tématům, například úzkosti, nejistotě, zraněnému já, samotě, autoritě a moci či duchovnímu doprovázení, a umožňují psychologii a spiritualitě, aby se nenásilně dotýkaly a prolínaly. Nejde ani tak o to ukázat, v čem je který obor specifický a jak se od sebe dané pohledy liší, ale spíš o možnost posílit uvědomění, že vnitřní cesta člověka k sebepoznání a sebepřesahu je jedna – jen obsahuje různé fáze a lze ji uchopit z různých stran. Na této cestě dokáže Petr Glogar povzbuzovat nikoli tím, že by ze své pozice odborníka s náležitým vzděláním i zkušenostmi – jímž bezesporu je – předkládal „dobré rady“ či spolehlivá doporučení, ačkoli takový přístup lidé často nejen od terapeuta, ale zejména od kněze vyžadují. Jeho pojetí „autority“ je jiné – a protože všechna témata z knihy zde probrat nelze, zastavme se alespoň u tohoto. 

Glogarovo pozvání na cestu je náročné, počítá s naší odvahou odhlédnout od „spolehlivých“ vnějších hlasů a odvážit se čelit vlastním vnitřním nejasnostem i nepříjemným pocitům. Jedině tak si osaháme své možnosti a budeme průběžně nacházet způsoby, jak se posílit a snášet opakující se životní těžkosti vždy o něco lépe. Pokud realita „bolí“, nepomůže se tvářit, že se nic neděje, ani hledat zaručené návody či úlevné zkratky, zdůrazňuje Petr Glogar. „Je třeba postavit se tomu, co se v nás děje, abychom získali odolnost, tedy zkušenost, že jsme schopni leccos zvládnout navzdory nepřízni a nejistotě.“

Přirozený respekt nebudí někdo, kdo uplatňuje moc (jako se to často děje v katolické církvi), ale spíš člověk vnitřně pravdivý, který si přiznal své limity. Tendence autorit zdůrazňovat, co se má a co ne, je podle Glogara vyvolaná skrytou obavou ze selhání. „Je třeba se dívat, čím ten člověk prošel a jak se s tím popral. Ptal bych se, zda prošel třeba bolestí z vlastní slabosti. Zda se potkal se svým strachem, bezmocností, se svými chybami a dokázal je reflektovat. Postoj takové autority je opravdovější.“ 

Dobrá psychoterapie v Glogarových očích vede klienta k tomu, aby objevil své vnitřní zdroje, a zralá spiritualita se projevuje „úžasem, úctou k Životu, pokorou a důvěryplnou otevřeností“. Každopádně nejde o to, nedělat chyby a být dokonalý, ale být milující. Taková může být podle Petra Glogara nejen cesta kněze nebo psychoterapeuta, nýbrž každého člověka. 

Beránek, J. & Glogar, P. 2025. Všechno začíná v nás – Hovory o terapii a spiritualitě. Praha: Vyšehrad.