Modlitba za dar rozlišování

Hodně se mluví o tom, že odolnost potřebujeme posilovat. Jako bychom mohli jít do posilovny – a tam ji získáme. Jak to vnímáte vy?

Posilování psychické odolnosti je komplexní záležitost a nefunguje stejně jako posilování fyzické. Samozřejmě ale můžeme pracovat na tom, abychom byli odolnější, naše odolnost se v průběhu života mění. Nějakou máme od přírody, nějakou z toho, jak jsme byli vychováni, jakými zkušenostmi jsme prošli. A záleží i na našich hodnotách a dalším nastavení. 

Jak souvisí odolnost psychická a fyzická?

Je dobré si uvědomit, že různé typy stresu se sčítají a my, i když jsme odolní, máme jen určitou kapacitu. Když jsme ve fyzické nepohodě – máme třeba hlad, jsme nevyspalí, „něco na nás leze“, je nám zima –, naše psychická odolnost se snižuje. Nezvládneme třeba unést kritiku, kterou bychom odpočinutí a najedení v pohodě přijali a zpracovali. Pokud nás tedy čeká něco psychicky náročného, je dobré opečovat svůj fyzický komfort.

Z dlouhodobého hlediska se ovšem hodí mít zkušenost i s fyzickou nepohodou. Posilováním fyzické odolnosti ostatně posilujeme i odolnost psychickou. Pokud jdu běhat, i když prší nebo se mi zrovna nechce, trénuju sílu vůle. Když se budu otužovat, vím, že zvládnu dvě minuty v ledové vodě. A tuhle zkušenost, tuhle odolnost si můžu „půjčit“ do jiných okolností, kdy mám také nepříjemný pocit v těle, ale vím, že to snesu. 

Hodí se mi též vědomí, že moje tělo něco dokáže, že se zvládám pohybovat v prostoru, že něco zvednu, unesu, že si umím poradit, když se na mě něco nebo někdo vyřítí… Když vím, že se na své tělo můžu spolehnout. Já se třeba v širším centru Prahy pohybuju raději pěšky. Považuju své nohy za spolehlivější než tramvaj nebo autobus. Mohly bychom ve výčtu pokračovat, stále se tu však bavíme jen o malé výseči toho, co odolnost je.

Jak byste tedy odolnost definovala?

Klasicky se definuje jako schopnost zvládat krize. Já to vidím trošku šířeji: jako dovednost zvládat těžkosti, třeba i ty malé, na denní bázi. Jednu a tutéž situaci vezme jeden jako výzvu, zatímco druhý se z ní zhroutí. Třeba když nám ujede autobus: jeden nadává nebo si zoufá, druhý na schůzku doběhne, případně přemýšlí, jak bude svůj pozdní příchod čekajícím kompenzovat.

Takže nejde jen o to, situaci unést, ale i hledat řešení.

Máme různé typy odolnosti pro různé situace. A každý to má poskládané jinak. Někdo umí dobře počkat, je trpělivý – to se hodí skoro vždycky. Jiný je odolnější vůči ztrátě – to je důležité třeba ve stáří. A další člověk se dokáže snadněji omezit a dělat něco na svůj úkor – to je potřebné například v rodičovství.

Můžu sama zkoušet vnímat, které typy odolnosti mám a jaké bych ještě potřebovala posílit. Nebo přijmout, že v něčem konkrétním odolná nejsem.

V přijetí vlastních slabostí je síla. Upřímnost k sobě je důležitá část odolnosti. To, že si nepotřebuju nic nalhávat, své nehezké chování racionalizovat, slabosti banalizovat, špatnosti projikovat do druhých. Když unesu, že jsem, jaká jsem. Potom ztrácím méně energie různým nalháváním, uvolňuje mě to. Můžu stavět na reálných základech.

Pavla Koucká
je psycholožka a psychoterapeutka. Ve své soukromé praxi poskytuje psychologické poradenství a individuální, párovou i skupinovou psychoterapii. Původně vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, poté jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě UK. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v Institutu skupinové analýzy (IGA Praha). Je mámou tří dětí, spoluautorkou knihy Výchova láskou (2012) a autorkou knih Zdravý rozum ve výchově (2014), Uvolněné rodičovství (2017) a Odolné dítě (2021).

Máte další tipy na posilování rezilience?

Ráda bych zmínila naše hodnoty. Máme-li pevný žebříček hodnot, můžeme se o něj opřít. Navíc už to, že samu odolnost vnímáme jako žádoucí nebo řekněme cennou, nás k ní směruje. Dále je dobré si uvědomit, že co zvládneme, to nás posiluje, a co nezvládneme, nás sráží. Těžkosti a krize sice většinou přicházejí z vnějšího světa, ale zároveň máme určitou možnost si míru zátěže regulovat. Třeba nekývnu na náročnou práci, byť by mě zajímala, protože vyhodnotím, že na ni teď nemám kapacitu: mám například malé děti a práce na plný úvazek by mě „roztrhala“. Umět výzvy odmítat – i to je součást odolnosti. Být skromný. Když v životě chceme zvládat všechno, nestíháme třeba dobře regenerovat. 

Součástí naší odolnosti je i to, že víme, že můžeme požádat o pomoc. Když máme hezké vztahy a síť sociálních vazeb, v níž jsme usazení, jsme odolnější. A mohli bychom vyjmenovávat dál...