Minirecenze: Příběh lásky

Psychoterapeut Honza Vojtko ve své nové knize s podtitulem Jak a proč milujeme tentokrát nepíše obecně o vztazích, ale primárně o lásce; a i když v ní největší prostor zaujímá kapitola psychologická, autor se snaží o pohled z více perspektiv. Vysvětluje přitom koncepce jednotlivých vědců a myslitelů, přičemž připojuje i kritiku, která je však většinou celkem předvídatelná. Přidává i svoje osobní postřehy, které mohou být místy diskutabilní. Vojtko podává užitečný přehled obsahující desítky, či dokonce stovky různých definic lásky, ale téma se dá těžko zcela vyčerpat. Poměrně odvážná a vynalézavá je předposlední kapitola o možných budoucích scénářích vývoje lásky, z nichž některé působí i znepokojivě a další přímo děsivě. Autor mimo jiné předpovídá rozvoj mezidruhových vztahů a nové citové etiky, takže podle něj budeme milovat i konkrétní strom, řeku nebo mykorhizní síť. Některé jeho scénáře ústí v jakési digitálně-virtuální kolektivní orgie, kdy skrze kolektivní vědomí a sdílené virtuální prostory vznikne nová úroveň intersubjektivity: „Lidé se v masivních sítích multiuživatelů mohou cítit jako součást jednoho živoucího organismu. V tomto poli už nepůjde jen o osobní lásku, ale o pocit citové a duchovní provázanosti s celou planetou.“  V opačném scénáři lidé skončí v osamělosti, protože digitální technologie jim vytvoří dokonalou iluzi vztahu bez náročnosti.