Ohrožený druh: otec

Hlad po otci je dnes všeobecně považován za nejdůležitější pojem západní mužské psychologie. Když psal Steve Biddulph svoji knihu Mužství, dělal si soukromý průzkum v různých zemích světa. Zjistil, že zhruba 30 % mužů se se svými otci nestýká vůbec, 30 % se s nimi sice stýká, ale tyto vztahy jsou krajně napjaté, zhruba 20 % se s nimi stýká pravidelně, ale do hloubky v rozhovoru s nimi nikdy nejdou, a jen asi 10 % opravdu vnímá svého otce jako emoční spojnici s vlastním životem a jako někoho, kdo je důležitý pro jejich život. Je problém mužské identity způsobený absencí otců opravdu tak pálivý i v našich podmínkách? A pokud ano, jakým způsobem by s ním dnešní muži měli pracovat, aby se nějak našli, aby se o nich přestalo hovořit jako o slabém pohlaví? „To hlavní téma, které v současné době hýbe sebereflexí mužů, je sebeúcta,“ říká psycholog Václav Šneberger. „Vybojovat si něco, za co si můžu sám sebe vážit, něco, kde nepotřebuji potvrzení od žen ani od nikoho jiného. Najít si vlastní hodnotu a s tou konstruktivně zacházet - to je věc, kterou musí každý muž zvládnout. Buď mu v tom pomůže otec, který ho v té hodnotě potvrdí, anebo se dá na ,dobrodružnou‘ cestu, během které si ji postupně vybuduje. Proto se na akcích Ligy otevřených mužů, se kterou spolupracuji, snažíme muže podporovat v tom, aby do toho riskantního podniku šli. Aby šli do toho dobrodružství objevování sebe sama a nenechali se být žiti, ale doopravdy žili otevřený a aktivní život. Ty chutě a vůně, které nabízí, jsou pak totiž mnohem lepší a nemusí se za sebe stydět.“ Italský psychoanalytik Luigi Zoja ve své knize Soumrak otců uvádí, že každý chlapec má v době dospívání možnost nastoupit jednu ze dvou cest. Ta jedna cesta vede k identitě muže-samce, jehož smyslem života je být všude první, vítězit, lovit. Ta druhá cesta ale tuto instinktivní podobu opouští a dostává se kamsi výše - je to právě identita otce, který se především o někoho stará, rozdává se a je schopen svoje přirozené sobectví nějakým způsobem umenšit. Jaké atributy tedy dnes reprezentují mužství? Pro psychologa Šnebergera jsou to čtyři hodnoty, které charakterizují muže. „Je to originalita - každý muž si zorganizuje svůj vlastní život, svůj životní projekt, ať už s dětmi, nebo bez dětí, s ženou, nebo bez ženy. Další hodnotou pro mě je odpovědnost, to znamená dobře a konstruktivně využívat moc, kterou nám dá život, a taky mužskou sílu, kterou máme. Další hodnotou je otevřenost - to znamená být otevřený sám k sobě a taky k ostatním, umět si říkat o to, co potřebuji a také tu podporu nabízet. A v neposlední řadě je to taky odvaha. Je odvaha žít dobrý život a rozhodnout se pro něj, nežít ho v ústraní a nežít ho na něčí úkor.“