Online archiv

Vydání: 9/2010

Polovina

Klára Mandausová, 9/2010
Kontakty, hledat, David, odstranit, ano. Helena se zlehka dotýkala tlačítek tenkého mobilního telefonu. Nezaváhala ani před poslední volbou. Ano. Odstranit. Některé své minulé muže v seznamu nechávala. David nezůstal. „Jsi zlá. Zlá odporná mrcha,“ křičel na ni. Dívala se mu tiše do očí jako kobra. Zmlknul a díval se taky. Tváře se mu vlnily jako voda pod lodí, která naráží na břeh. „Zlá.“ Helena vstala od stolu kavárny na nábřeží, sebrala kabelku a odešla. Uměla žít jenom svůj život. Potřebovala vymazat minulost. Vymazat sebe. A pokusit se o restart. To bylo včera. Podívala se na hodinky. Je čas. Z věšáku vzala koženou bundu, do kabelky s iniciálami DG hodila telefon. Vytáhla klíče ze zámku na vnitřní straně dveří a zabouchla. Lodičky klapaly po zámkové dlažbě chodníku přes zahradu. Hrábla v kabelce pro klíče od auta a na dálku ho otevřela. V autě bylo teplo. Helena hodila bundu na sedadlo, zůstala sedět jen v bílé košili s rukávy těsně pod lokty a kostkované sukni. Nastartovala a šlápla na plyn. Zaparkovala před opraveným secesním domem a vystoupila. Dveře byly zavřené a vedle nich zvonky se jmény. Dokonalým nehtem přejížděla po vizitkách. MUDr… Zmáčkla tlačítko. Ozvalo se zavrnění. Opřela se do dveří. První patro, stálo na bílé vizitce s minimalistickým designem, kterou držela v rukách. Dveře do čekárny, která se podobala luxusnímu pokoji, byly pootevřené. Na prahu ordinace stál muž v hnědých manšestrákách a zelenošedé košili. Vypadal jako George Clooney. „Dobrý den, rád vás poznávám,“ podal jí velkou ruku a představil se. „Těší mě, Helena,“ usmála se. „Děkuju, že jste si na mě našel čas tak rychle.“ Ukázal na velké kožené křeslo. Vypadalo jako ufo. Obrovské cosi z cizí planety. Možná v něm pacienti odlétají, posílá je jinam a oni se vrátí zpátky úplně zdraví. I mě odnese, vyléčí, najde odpověď, napadlo ji. Helena si opřela předloktí o opěrky křesla. Zdálo se jí, jako by poprvé máchla křídly. Snad opravdu vzlítne. Nadechla se. „Hledám odpověď na otázku, co vlastně hledám.“ „Aha. Pokusíme se ji najít spolu. Hledáte štěstí?“ „Ne, nemám to slovo ráda. Ne, to není, co hledám.“ „Hledáte sebe?“ „Sebe?“ Helena zvedla obočí. „Proč bych měla hledat sebe? Mám se. Žiju se sebou každý den a obvykle vím, kde jsem, nemusím se hledat,“ smála se. „Hledáte muže?“ „Našla jsem jich už mnoho. Ne, nehledám. Ty nacházím. Můžete se podívat do telefonu,“ sáhla do kabelky a vyndala mobil. „Jsou tam po nich zbytky,“ natáhla ruku s přístrojem směrem k lékaři. A pak telefon znovu spustila do tašky. Mezi obočím se objevila hluboká vráska. „Ano, vždycky jsem si myslela, že hledám muže. Toho pravého správného muže. Někdo mi kdysi řekl,“ Helena znovu nasála a slova z ní začala padat jako zrnka písku do důlků, které tak ráda dělala na pláži, „jestli chceš najít odpověď na svoji otázku, musíš si vzpomenout na svůj první plán. Na to, cos chtěla jako malá holka. Chtěla jsem lásku.“ Muž kývnul. „Myslela jsem si, že když najdu muže a zamiluju se, najdu ji. Našla jsem muže, našla jsem lásku. Ale nebyla to ona. Jako by nikdo nepochopil, jakou chci. Nezlobím se. Nejsou já, nemůžu chtít, aby pochopili, co chci já. Protože já nikdy nechápala, co chtějí oni. Nejsou já a já nejsem oni.“ Helena sundala ruce z opěrek, chytla se za ramena a dívala před sebe do jediného místa. „Dala byste si?“ Lékař ukázal na zelené jablko, které leželo na stole vedle něj. „Co?“ Zvedla nechápavě oči. „Díváte se na to jablko.“ „Ach tak,“ usmála se. „Promiňte, já se dívala jen tak do nikam. Je vaše,“ usmála se. „Ano, moje svačina. Mám hlad,“ přiznal. Muž se zvedl, přinesl z vedlejší místnosti nůž a jablko rozkrojil na polovinu. „Vemte si aspoň půlku,“ podával jednu Heleně. Ruce jí spadly s ramen. Byla tam a vrátila se. Byla tam, odkud se vrací uzdravení. „Děkuju.“ Udělala krok k překvapenému muži. „Děkuju.“ Také vstal. Objala ho. A poplácala po zádech, jak to dělají chlapi po vyhraném zápase. „Už to vím.“ Otevřela kabelku s iniciálami DG a vylovila z ní malou peněženku. Na stůl položila bankovku. Muž neznatelně zakroutil hlavou. „Ale, já nevím za co,“ usmál se. „Vaše hodina ještě neskončila,“ podíval se na peníze. „Skončila. Už vím, co hledám.“ Helena odešla. Venku bylo teplo. Před secesním domem byl malý park. Položila bundu na trávník, zula lodičky, sedla si, opřela se rukama o zem a podívala se nahoru. Už to vím. Každý a všechno ji má. Svoji druhou půlku. Je stejná jako ta první. Když se najde, není pochyb, že je to ona. Každý ji hledá. Proto ten chaos okolo. Ten chaos je hledání. Já taky musím hledat. Když hledám, spojuju nevědomky jiné půlky. Cesty k té mé. Jak prosté. Všechno do sebe zapadá. Najdu ji a chaos skončí. Nevím kdy. Čas není podstatný. Je to jen prostor k hledání. Hledám druhou půlku lásky.

Alkohol za volantem: Největší riziko začíná u půl promile

Karel Havlík (, 9/2010
Nezadržitelně stoupající počty mrtvých na našich silnicích způsobené alkoholem, přispěly k rozhodnutí testovat při policejních dopravních kontrolách všechny řidiče na přítomnost alkoholu v dechu. Myslíte si, že jde o zbytečnou šikanu? Že by se „norma nula“ měla zmírnit, jak se o tom v posledních týdnech hovoří?

Linka důvěry: první pomoc, když kamarád selže

Ladislav Ptáček, Jaroslava Otradovcová, 9/2010
Linkou důvěry disponuje každé větší město v Evropě. V České republice jich pracuje kolem třiceti. Představa, že na tyto linky volají především lidé, kteří si chtějí sáhnout na život, je naprosto mylná - volající hledají informace, potřebují se poradit nebo si popovídat… „Počet těch, kteří se s problémy nemohou nebo nechtějí obrátit na své blízké a raději využijí služeb linky důvěry je vysoký, u naší Modré linky čtyři až pět tisíc ročně,“ zmiňuje Bohuslava Horská, vedoucí brněnské Modré linky. Na linky důvěry se obracejí i příbuzní, učitel, lékař, kterého se tíživá situace druhé osoby dotýká a hledá způsob, jak se s ní vyrovnat nebo jak pomoct. Snadná dostupnost je hlavním pozitivem této služby. Mezi potřebami klientů LD dominuje oblast vztahů a problémů se sebou samým. „Linky důvěry mají navíc schopnost zachytit témata a problémy, která se v budoucnosti stanou problémy společensky významnými a diskutovanými. Například stále větší počet lidí uvízlých v dluhové pasti, mezi dospívajícími problémy s poruchami příjmu potravy, alternativními subkulturami, narůstající problémy se sebepoškozováním,“ doplňuje Danka Cieslarová, psycholožka a pracovnice Modré linky. Současný rozvoj českých linek důvěry probíhá především v oblasti internetového poradenství, které dobře odpovídá na požadavek snadné a okamžité dostupnosti, anonymity a bezpečí. (Modrá linka je jediným akreditovaným vzdělavatelem v této oblasti v ČR.) Problémem je nedostatečný společný postup linek důvěry při prosazování svých zájmů i nedostatečná společná prezentace široké veřejnosti a potencionálním uživatelům této služby. Oproti zahraničí jsou linky důvěry u nás mnohem méně využívány. Což ale může být dáno i tím, že nejsou tolik podporovány a jejich telefonní čísla nejsou součástí integrovaného záchranného systému. V sousedním Rakousku existuje pro linky důvěry označení „Telefonseelsorge“ s bezplatným číslem 142, odkud je volající přepojen, podobně jako při hovoru s hasiči, policií či záchrannou službou, do centra nejbližšího k místu volání. Brněnská Modrá linka byla na červencovém celosvětovém kongresu ve Vídni, jehož se zúčastnilo na dvanáct set zástupců linek z celého světa, jako první linka důvěry z ČR přijata za člena IFOTES - International Federation of Telefon Emergency Services. „Přidružené členství vnímáme jako velký krok kupředu pro hnutí linek důvěry v ČR vůbec,“ zdůrazňuje vedoucí linky Horská. České členství v mezinárodním společenství IFOTES znamená příležitost pro růst kvality, další vzdělávání či možnost účastnit se společných evropských projektů.

Zanedbávané děti ve spořádaných rodinách

Eva Labusová, 9/2010
V rozvinuté západní společnosti žije mnoho dětí, které nevyrůstají v optimálních podmínkách. Bývají emočně, duševně nebo fyzicky zanedbávány, či dokonce týrány, a to zdaleka nejen v rodinách dysfunkčních na první pohled. Také v rodinách tzv. spořádaných se lze setkat s případy normativního zanedbávání - s desktruktivními jevy přispívajícími k nárůstu dětských poruch zdraví, chování a prožívání.

Co se můžeme o sobě dozvědět z osobní mapy

9/2010
Mapování Země, kontinentů a krajin má dlouhou tradici od atlasů až po složitý navigační systém GPS. Pro náš vnitřní, osobní svět nic takového neexistuje. To byla výzva: začali jsme vytvářet soubor osobních map. Pomáhají v orientaci a objevování skrytých souvislostí.

Mám obavy, co roste z mého vnuka

9/2010
/Poradna /

Máme v břiše druhý mozek?

Jaroslav Petr, 9/2010
Jak nervový systém trávicího traktu ovlivňuje naše reakce Gastroenterolog Michael Gershon z newyorského Columbia University Medical Center nabízí poněkud nevšední pohled na funkci nervstva řídícího funkce trávicího traktu. S mírnou nadsázkou označuje tuto nervovou tkáň za „druhý mozek“.

Nebojte se nabídnout cokoli, co umíte a co vás baví

Jaroslav Simon, 9/2010
Pracoval jsem s 45letým manažerem. Ve firmě, kde působil, byl na velmi vysoké pozici, z níž v rámci organizační změny odešel. Nabízeli mu jinou pozici, měl velmi dobré nabídky i z jiných firem. Avšak odmítl. Už neměl o něco podobného zájem. Přitom nevěděl, co bude dělat dál a co jiného vlastně chce. Vůbec nevěděl, kterým směrem se vydat. Vnímal, že se nachází v jakémsi prázdnu - a to pro něj byla velmi těžká situace: přece není hloupý, se vším si vždy věděl rady… Vždy byl akční, měl rád, když věci odsýpají a postupují. A teď najednou neví, co dál? A co má říci svému okolí, které se ho ptá na jeho plány? To byly otázky, které si kladl a kterými jsme museli společně projít. Nakonec se z toho vyvinul velký přechod. Týkal se nejen jeho nového pracovního, ale i životního směrování. A nové směrování by nepřišlo, kdyby neprošel oním prázdnem. Svým způsobem jen z prázdna může přijít něco nového. Proto prázdno bývá užitečné přijmout a vydržet. Ale také v něm být určitým způsobem aktivní. Objednal se ke mně muž ve věku 53 let, který byl propuštěn z práce, kde strávil 24 let. Nyní byl již několik měsíců doma. Nikdy v životě takhle dlouho bez práce nebyl. Vyvinuly se u něj příznaky klasické po ztrátě zaměstnání. Trpěl nespavostí, míval depresivní nálady, vyhýbal se lidem, uzavíral se do sebe. Absolvoval pár přijímacích pohovorů. Ale nevěřil si, měl pocit, že nemá co nabídnout. V jeho oboru nebyla volná místa. Ale bylo tu něco, co mu šlo a co ho bavilo - má se do této oblasti pustit? Pracovali jsme spolu na jeho vnitřních kvalitách. Z toho, co umí a co ho baví, jsme vytvořili nový životopis. A s ním se šel znovu nabízet na trh práce. Kromě nového životopisu šel i s vědomím vlastní hodnoty.

Manažeři bez práce: jakou zvolit taktiku při hledání místa

Alena Králíková, 9/2010
Globální hospodářská krize, o jejímž velmi pozvolném odeznívání se už mluví několik měsíců, vyčísluje a pojmenovává své oběti - nejen v podobě mnohem početnějšího zástupu nezaměstnaných, ale také oborů, které skutečný propad teprve čeká. Mezi řadami lidí bez práce je i početná skupina manažerů. Jaké volí strategie při hledání nového místa?

září

Daniel Heller, 9/2010
6. září 1886 se narodil Edgar John Rubin, dánský psycholog a fenomenolog

Co je nového na drogové scéně, zeptali jsme se psychiatra Jiřího Pressla z Drop In

Daniela Kramulová, 9/2010
Počátkem léta vyhlásil ředitel Národní protidrogové centrály, že jeho úřad začne znemožňovat testování drog a zaměří svou činnost nejen na potírání distributorů, ale i proti lidem, kteří si chtějí například na party otestovat tablety extáze.

nešpor/n/oviny

Karel Nešpor, 9/2010
Návykové nemoci a chudoba Chudoba - tedy stav, kdy jedinec není schopen uspokojovat své základní potřeby způsobem, který je běžný ve většinové populaci - s návykovými nemocemi jednoznačně souvisí, a to obousměrně. Návykové nemoci mohou vést k chudobě a chudoba a s ní související stres zase zvyšují riziko návyku. V ideálním případě by se oba tyto problémy měly zvládat současně. Materiální pomoc aktivně závislému člověku jeho stav nezlepší, někdy dokonce zhorší, zejména v případě pomoci finanční, již lze proměnit za alkohol, drogy nebo ji použít k hazardu. Naproti tomu pouze léčba návykové nemoci u člověka v extrémně špatné sociální situaci je obtížná a naráží i na administrativní překážky. Takový jedinec sotva uhradí regulační a jiné poplatky a často nemá v pořádku ani doklady. Výzkum týkající se návykových rizik u bezdomovců je obtížný. Tito lidé jsou často odkázáni na pomoc druhých a nechtějí ji ohrozit údaji o svém návykového chování. Ekonomicky slabší skupiny navíc bývají hůře informovány o tom, kde hledat pomoc, nebo neumějí zdravotnické a jiné služby dobře využívat. Čekání na výhru Reklama hazardu motivuje případné zákazníky vidinou zisku, právě hazardní hráči však na tom paradoxně bývají finančně nejhůře. Řada z nich pak sní o situaci, kdy splatí své dluhy. Ty často přesahují sto i vícekrát jejich měsíční výdělek. To, co tito lidé vydělají, jim rychle zabaví přičinliví exekutoři. To dlužníky motivuje k nelegální práci nebo k tomu, že přestávají pracovat a stávají se z nich bezdomovci. Někteří z nich zjistí, že normální prací své dluhy nikdy nezaplatí - to může vést ke kriminalitě nebo k dalšímu hazardu. Logicky se pak dostávají ještě do větších dluhů a potíží. Souvislost mezi hazardem a bezdomovectvím je v České republice patrně ještě větší než v jiných zemích s ohledem na extrémní hustotu míst, kde se hazard provozuje, a na slabou legislativu. Sociální a zdravotní rizika alkoholu jsou známa. Socioekonomické znevýhodnění a problémy s alkoholem mohou souviset i s etnickým původem. Jak může společnost návykovým rizikům předcházet? Řada prací z různých zemí upozorňuje, že vyšší zdanění tabákových výrobků vedlo ke snížení počtu kuřáků v populaci, a to zvláště v nízkopříjmových skupinách obyvatel. Je lépe zdanit alkohol v nápojích než nápoje jako takové - to vede k větší nabídce nealko nápojů a ke snižování spotřeby alkoholu. Je žádoucí, aby i u nás, podobně jako ve většině jiných zemí, byly nealko nápoje podstatně lacinější než nápoje alkoholické. Důležitým faktorem je omezování dostupnosti, zvláště za rizikových situací, např. při fotbalových zápasech, kdy opilí fanoušci ohrožují na stadiónu i mimo něj sebe a druhé. Je třeba zvýšit cenu spojenou s opatřováním návykové látky (finanční cena plus námaha spojená s opatřením si látky nebo s přístupem k hazardu). Cena spojená s opatřováním je v České republice nízká, jak o tom opakovaně svědčí výzkumy prováděné u dětí a dospívajících.