Nebojte se nabídnout cokoli, co umíte a co vás baví

Pracoval jsem s 45letým manažerem. Ve firmě, kde působil, byl na velmi vysoké pozici, z níž v rámci organizační změny odešel. Nabízeli mu jinou pozici, měl velmi dobré nabídky i z jiných firem. Avšak odmítl. Už neměl o něco podobného zájem. Přitom nevěděl, co bude dělat dál a co jiného vlastně chce. Vůbec nevěděl, kterým směrem se vydat. Vnímal, že se nachází v jakémsi prázdnu - a to pro něj byla velmi těžká situace: přece není hloupý, se vším si vždy věděl rady… Vždy byl akční, měl rád, když věci odsýpají a postupují. A teď najednou neví, co dál? A co má říci svému okolí, které se ho ptá na jeho plány? To byly otázky, které si kladl a kterými jsme museli společně projít. Nakonec se z toho vyvinul velký přechod. Týkal se nejen jeho nového pracovního, ale i životního směrování. A nové směrování by nepřišlo, kdyby neprošel oním prázdnem. Svým způsobem jen z prázdna může přijít něco nového. Proto prázdno bývá užitečné přijmout a vydržet. Ale také v něm být určitým způsobem aktivní. Objednal se ke mně muž ve věku 53 let, který byl propuštěn z práce, kde strávil 24 let. Nyní byl již několik měsíců doma. Nikdy v životě takhle dlouho bez práce nebyl. Vyvinuly se u něj příznaky klasické po ztrátě zaměstnání. Trpěl nespavostí, míval depresivní nálady, vyhýbal se lidem, uzavíral se do sebe. Absolvoval pár přijímacích pohovorů. Ale nevěřil si, měl pocit, že nemá co nabídnout. V jeho oboru nebyla volná místa. Ale bylo tu něco, co mu šlo a co ho bavilo - má se do této oblasti pustit? Pracovali jsme spolu na jeho vnitřních kvalitách. Z toho, co umí a co ho baví, jsme vytvořili nový životopis. A s ním se šel znovu nabízet na trh práce. Kromě nového životopisu šel i s vědomím vlastní hodnoty.