Online archiv

Čas od času mírně rozbouří hladinu veřejného mínění návrhy na legalizaci prostituce. Naposledy s tím přišli Piráti, ale zdá se, že i tento návrh usne. Kritici argumentují tím, že k legalizaci došlo v sousedním Německu. Z odhadovaných 200 000 prostitutek se ale přihlásilo jen sedmdesát šest... Jak napsala na Facebooku jedna česká prostitutka, „nejsem tak blbá, abych to danila. To už můžu jít rovnou na kasu“. Jenže kdo jsou vlastně ženy, které se živí vlastním tělem? Co je k tomu motivuje? A co by jim nejvíce pomohlo, aby se v klíčový okamžik života rozhodly jinak a lépe?

Psychologie se zabývá zkoumáním duševních potřeb lidí. Ale ten, kdo vytváří prostředí, kde lidé žijí a uspokojují většinu svých potřeb – tedy architekt –, o ní nemá ani tušení. Podobně psychologové nemají tušení o architektech. Karel Smejkal se to pokouší změnit.

Je skvělé, že se duševní onemocnění destigmatizují. Že se o duševně nemocných točí filmy, píšou knihy, že diagnóza dnes neznamená život strávený za zdmi ústavu. Asi poprvé v dějinách se ale stalo, že duševně nemocnému dítěti smrtelně vážně naslouchají nejdůležitější lidí této planety.

Vývoj na sociálních sítích se nedá zastavit… Instagram byl před několika lety novinka, pak naprosto masová záležitost, která u mládeže předčila Facebook, teď už se řeší jeho negativní stránky. Podle studie britské královské společnosti pro zdraví má totiž ze všech sociálních sítí nejhorší vliv na vaše duševní zdraví. Jiné studie zase ukazují opak. Nejen u instagramu platí, že je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Šok, zmatek, úzkost. A nekonečný strach. To jsou pocity, se kterými se setkává několik desítek rodičů ročně. Rodičů, jejichž děti se ztratily.

Jako kdyby byl lid unaven „těžkými“ zprávami z politického života, rozbouří občas hladinu veřejného mínění nějaká mnohem „přízemnější“ kauza. Naposledy to bylo kojení na veřejnosti.

Reálný život v turistickém ráji – o tom vypovídá příběh Lucie Mohelníkové, která podniká v cestovním ruchu na Maledivách. Jaké je pracovat ve zcela odlišné zemi, jaké je soužití s partnerem muslimského vyznání a jak se dá žít mezi Prahou a Maledivami?

Tragické úmrtí novorozence při domácím porodu koncem března v Praze opět rozvířilo debatu o tom, zda je zodpovědné rodit jinde než v porodnici. Příkop je v téhle dlouholeté válce celkem přehledně vykopán: na jedné straně stojí lékaři, na druhé „biomatky“. Ale tak jednoduché to není. A i ty „biomatky“ jsou spíše ženami, které si prostě víc uvědomují svoje ženství. A co může být „ženštější,“ než porod?

V životě člověk potká řadu lidí, ale jen na některé vzpomíná celý život. A jen někteří mají schopnost pozitivně vás ovlivnit a posunout dál. V mém životě byl takovým mým osobním guru pan profesor Plichta, který nás měl na aplikovanou psychologii. Byl to on, kdo mě přivedl k tomu žít nějakou dobu v cizině. Pamatuji si, jak mě tehdy překvapil jednou svou poznámkou: „Aspoň poznáš, v čem tkví to naše češství.“

Jaké je rozjet vlastní podnikání po padesátce? A navíc v tak mladém oboru, jako jsou kryptoměny? Kde se musíte stýkat a potýkat s dvacetiletými ajťáky? Podle Ondřeje Klofáče a Pavla Pulkrába to jde. I když to někdy drhne. „Ve svých letech už totiž známe všechny ty slepé uličky, kdežto oni si všichni myslí, že právě objevili Ameriku,“ říkají s trochou nadsázky.