Končí sezona sebevrahů

Vážné problémy nás mohou potkat v jakémkoli ročním období, přesto na jaře je psychika některých jedinců natolik rozkolísaná, že počet extrémních reakcí na zátěž v podobě sebevražd je vyšší než kdy jindy. Pocit, že situace je bezvýchodná a život ztrácí smysl, vede až k poruše pudu sebezáchovy. (V období vrcholícího jara a počátků léta se počty dobrovolných úmrtí postupně mírně snižují. Svůj význam může mít i dlouhý den a vyšší počet hodin slunečního svitu.) Sebevražda jako východisko z problémů (především partnerských) se objevuje po šestnáctém roce věku a výrazněji narůstá po šedesátce, kdy na člověka může negativně dolehnout odchod do důchodu spojený s pocitem vlastní neužitečnosti, ztráta sociálních kontaktů, zdravotní problémy. Počty dokonaných sebevražd jsou u mužů čtyřikrát vyšší než u žen, muži mají i více sebevražedných pokusů. Zdá se, že se obtížněji vyrovnávají s pocitem osamění, osobního selhání (např. při ztrátě práce nebo ve finančních těžkostech), s depresí (mnohdy nepřiznanou a neléčenou) či jinými duševními onemocněními, které vedou k více či méně úspěšným pokusům o ukončení života. Muži i ženy volí nejčastěji smrt oběšením, ženy na druhém místě sáhnou po lécích nebo si podřežou žíly na zápěstí, u mužů se na čelném místě objevuje použití střelné zbraně. Přitom už samotný fakt, že člověk má doma dostatečný počet prášků na spaní nebo funkční zbraň, zvyšuje riziko, že po nich ve chvíli těžké psychické krize sáhne.