Pohled z očí do očí znamená v živočišné říši většinou vzájemnou hrozbu - pouze u lidí jde o způsob párového kontaktu, který vytváří emocionální vazbu. Jedinou další výjimkou jsou psi. Ti od nás odkoukali ledacos, co je v průběhu evoluce značně odlišilo i od jejich nejbližších příbuzných - vlků. Projevuje se to nejen v chování, ale i v tělesných reakcích. Jak? Když na vás váš Punťa vrhá své „psí oči“, ustrnul by se kámen - a hladina „hormonu lásky“ oxytocinu ve vašich žilách prudce stoupá. Docela tak, jako byste se zhlíželi v kukadlech svého lidského miláčka. Což by možná nebylo nic až tak divného - vždyť kolik lidí má vlastně radši psy… Oxytocin se však začne zvýšeně vyplavovat i tomu psisku (zvlášť výrazné je to u fenek). A tím se psi právě liší od ostatních zvířecích druhů: u vlků například k této reakci nedojde nikdy, i když jsou celý život chováni v zajetí. Pes se nám zkrátka podobá, sdílí naše pocity, rozumí nám jako nikdo jiný - jen jen promluvit!
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.