Imigrantská demoverze

Profesor Miroslav Bárta, egyptolog, který se zabývá vývojem a zánikem civilizací, přispěl do debaty týkající se přílivu uprchlíků snad nejpodstatnějším tvrzením. Prvotní příčinou krize na Blízkém Východě a v severní Africe je léta trvající sucho. Ubývají obdělávatelné plochy a o zbývající pole se vedou spory. Lidé odcházejí z venkova do měst a tam živoří na periferii. Někteří hledají východisko v náboženském radikalismu, jiní v útěku. Těžko očekávat, že by se nepříznivé klima v dohledné době změnilo. Situace v dotčených zemích se bude zřejmě dále zhoršovat a s tím poroste tendence obyvatel hledat bezpečí a živobytí jinde. Jestliže v současnosti proudí do Evropy sta tisíce uprchlíků, za deset až dvacet let půjde podle Bárty o miliony. Žádný přístup není dokonalý. Pokud k nám nebudeme chtít prchající lidskou masu pustit, bude nesmírně obtížné ji zadržovat. Pokud se rozhodneme poskytnout pomoc, budeme se sami muset uskrovnit. Ať už budeme stavět zdi s ostnatým drátem, nebo budovat ubytovny s učebnami jazyků, obojí stojí peníze. V obou případech může docházet k násilným střetům, ať už na hranicích států, či uvnitř ghett. To, co nyní zažíváme, je z této perspektivy jen malá imigrační vlnka a my bychom ji měli využít k získání zkušeností. Pokud se teď dokážeme poučit, lépe zvládneme to, co nás čeká. Z tohoto pohledu je dobře, pokud jedna země staví plot a jiná dává imigrantům sociální dávky. Oba přístupy bude možné porovnat a vyhodnotit. Nebylo by ale moudré postupovat výhradně metodou pokus - omyl. Již nyní můžeme čerpat např. ze zkušeností Británie, Spojených států a Austrálie. Imigrantská krize je vzorovým tématem pro humanitní obory. Měli bychom naslouchat hlasu historiků, antropologů, sociologů a psychologů. Měli bychom se zajímat o minulá stěhování národů o průběh střetů kultur a především o to, jak předejít radikalizaci obou stran a nástupu demagogů k moci. Připravme se na budoucí nápor, ale nečekejme, že existuje cosi jako jeho „řešení“. Jde o historický proces, nikoli o hlavolam. Není možné jej „vyřešit“, stejně jako neexistovalo „řešení“ stěhování národů či rozpolcení křesťanského světa na katolíky a protestanty. Přesto a právě proto nebude také na škodu naučit se zachovat chladnou hlavu. Pokud budeme ztrácet čas a energii ve slovních přestřelkách mezi takzvanými sluníčkáři a takzvanými xenofoby, uškodíme jen sami sobě. Nepropadejme panice. Budoucí roky nám k tomu možná přinesou spoustu vhodnějších příležitostí.