Online archiv

Profesor Miroslav Bárta, egyptolog, který se zabývá vývojem a zánikem civilizací, přispěl do debaty týkající se přílivu uprchlíků snad nejpodstatnějším tvrzením. Prvotní příčinou krize na Blízkém Východě a v severní Africe je léta trvající sucho. Ubývají obdělávatelné plochy a o zbývající pole se vedou spory. Lidé odcházejí z venkova do měst a tam živoří na periferii. Někteří hledají východisko v náboženském radikalismu, jiní v útěku. Těžko očekávat, že by se nepříznivé klima v dohledné době změnilo. Situace v dotčených zemích se bude zřejmě dále zhoršovat a s tím poroste tendence obyvatel hledat bezpečí a živobytí jinde. Jestliže v současnosti proudí do Evropy sta tisíce uprchlíků, za deset až dvacet let půjde podle Bárty o miliony. Žádný přístup není dokonalý. Pokud k nám nebudeme chtít prchající lidskou masu pustit, bude nesmírně obtížné ji zadržovat. Pokud se rozhodneme poskytnout pomoc, budeme se sami muset uskrovnit. Ať už budeme stavět zdi s ostnatým drátem, nebo budovat ubytovny s učebnami jazyků, obojí stojí peníze. V obou případech může docházet k násilným střetům, ať už na hranicích států, či uvnitř ghett. To, co nyní zažíváme, je z této perspektivy jen malá imigrační vlnka a my bychom ji měli využít k získání zkušeností. Pokud se teď dokážeme poučit, lépe zvládneme to, co nás čeká. Z tohoto pohledu je dobře, pokud jedna země staví plot a jiná dává imigrantům sociální dávky. Oba přístupy bude možné porovnat a vyhodnotit. Nebylo by ale moudré postupovat výhradně metodou pokus - omyl. Již nyní můžeme čerpat např. ze zkušeností Británie, Spojených států a Austrálie. Imigrantská krize je vzorovým tématem pro humanitní obory. Měli bychom naslouchat hlasu historiků, antropologů, sociologů a psychologů. Měli bychom se zajímat o minulá stěhování národů o průběh střetů kultur a především o to, jak předejít radikalizaci obou stran a nástupu demagogů k moci. Připravme se na budoucí nápor, ale nečekejme, že existuje cosi jako jeho „řešení“. Jde o historický proces, nikoli o hlavolam. Není možné jej „vyřešit“, stejně jako neexistovalo „řešení“ stěhování národů či rozpolcení křesťanského světa na katolíky a protestanty. Přesto a právě proto nebude také na škodu naučit se zachovat chladnou hlavu. Pokud budeme ztrácet čas a energii ve slovních přestřelkách mezi takzvanými sluníčkáři a takzvanými xenofoby, uškodíme jen sami sobě. Nepropadejme panice. Budoucí roky nám k tomu možná přinesou spoustu vhodnějších příležitostí.

Mihaly Csikszentmihalyi: Flow - O štěstí a smyslu života, Portál 2015

Matt Damon v hlavní roli, Ridley Scott režie - to jsou pro mě už vcelku dostatečné důvody, proč se vypravit na film Marťan, natočený podle stejnojmenného románu Andyho Weira. Vzhledem k nedostatku technického vzdělání nedokážu v oblasti vesmírných letů dost dobře rozlišit, „jak moc velké“ je sci-fi, které sleduji. Takže mi v úvodní orientaci docela pomohlo, když jsem se dozvěděla, že Weir psal svůj román „vědecky tak přesně, jak jen je to možné, a jeho psaní bylo součástí rozsáhlého výzkumu orbitální mechaniky, podmínek na Marsu, historií pilotovaných kosmických letů, a botaniky“. (www.databazeautoru.cz) Dění, jež sledujeme na plátně, je prý na samých hranicích lidských možností, ale mimo realitu v dohledné budoucnosti není. Marťan je Weirův třetí román. Nakladatelé ho prý odmítli s tím, že téma není atraktivní, tak ho začal vydávat jako seriál na svém webu, na Kindle byla celá elektronická verze k dostání za 99 centů - a stala se bestsellerem. Takže si u bývalého informatika a nynějšího spisovatele samozřejmě začali podávat kliku literární a brzy i filmoví agenti.

Co je charisma? Všichni to nějak tušíme, ale jakmile je třeba ho popsat, těžko hledáme slova. Považujeme-li charisma za osobní vlastnost, často se divíme, jak se najednou může ztratit…

Co se vám vybaví, když se řekne „feministky“? Zástup hlasitých žen, které se dožadují něčeho, co bylo relevantní před sto lety? Nevyrovnané osobnosti, kterým nic není dobré a všechny si nakonec znepřátelí, kromě sebe navzájem?

Černá, nebo bílá. Všechno, nebo nic. Milují, nebo nenávidí. To jsou lidé s hraniční poruchou osobnosti. Touží po lásce, ale neumějí s ní zacházet. Jsou vůbec schopni fungovat v trvalém vztahu?

Neurofeedback: fakta versus mýty 3. část V následujících případech využití neurobeedbacku buď chybí dostatek výzkumů, nebo se jejich závěry rozcházejí.

Že je pohyb zdravý, se ví už dávno. Někteří o tom, pravda, rádi pochybují, aby si nějak omluvili svou lenost. Pro ně v posledních letech přibývají další vědecké důkazy o tom, jakými mechanismy v nás rozumná míra sportu buduje odolnost proti mnoha nemocem. „Věda o vlivu cvičení na obranyschopnost organismu“ (Exercise Immunology) se zabývá konkrétními změnami, k nimž v našem imunitním systému dochází během fyzické aktivity.

Příběhy si lidé vyprávějí od pradávna. Pomocí příběhů se předává vědění, informace, tradice. Pomáhají nám pochopit svět. A právě proto nás ovlivňují v životě i v práci…

Norbert Riethof se věnuje koučování od jeho počátků v ČR a patří ke zdejším průkopníkům oboru. Nyní působí jako prezident Evropské rady pro mentorování a koučování (EMCC) v České republice a v praxi jako exekutivní kouč, lektor a konzultant. Na evropské úrovni se věnuje mezinárodním akreditacím pro kouče a mentory, jejich rozvoji a následné implementaci v Česku. Je zakladatelem a ředitelem Coaching Systems - společnosti poskytující firemní vzdělávání s využitím koučovacího přístupu. K rozvoji oboru přispívá i tím, že profesionálně vzdělává kouče a manažery v Academy of Coaching Excellence (ACE), která vznikla před 4 lety. S kolegyní Anitou Crkalovou publikoval dvě knihy o koučování: „Jak zefektivnit práci v týmu“ a „Průvodce světem koučování a osobnostní typologie“.

Jak hledat profesionalitu ve světě koučování