Muži v sintru

Proč jsem vstoupila a stále se vracím do blízkosti vězeňských cel? Začalo to zájmem o vězeňská tetování, jejich symboliku, techniku provedení i komunikační potenciál. Lidem na svobodě to nepřijde, ale lidské tělo hraje ve vězeňském prostředí zcela zásadní roli. Po vstupu do vězení je odsouzený zbaven všech atributů jedinečnosti. Přijde o své civilní oblečení a je mu přidělen stejnokroj (tzv. sintr). Možnosti vnějšího odlišení od ostatních, možnosti prezentace vlastního „já“, jsou rázem velmi omezené. A tak se vězni tetují, upravují si pohlavní orgány, kdy si pod kůži vpravují korálky vybroušené ze zubních kartáčků (o nichž mluví jako o „šatonech“), zvětšují si penis vpichováním borové masti, případně se někteří homosexuálové líčí, malují si nehty nebo si upravují své pantofle podpatky z gumy, aby svému vzezření dodali aspekt ženskosti. Řada vězňů samozřejmě posiluje (vzpomeňme na Kajínka s jeho neuvěřitelným množstvím kliků denně) a své tělo si pěstuje. Velmi citliví jsou odsouzení na své vlasy.

„Když před návštěvami přivedu na barák holiče, je tam celej den. Na barák vodím holiče každý týden, ale protože je mnohem větší poptávka než nabídka, za tu hodinu, co tam je, všechny nestihne, takže už se odsouzení ozývají. A když je vodíme na návštěvy, hrozně jim vadí, že se musejí svlékat, když mají například nagelované vlasy, aby si ten svůj účes nepoškodili,“ říká dozorce Kamil. Slovem „barák“ referuje k vězeňskému oddílu.

Tabák, káva, prášky, drogy…

Holič je vždy jedním z odsouzených. Odsouzení totiž mají ve vězení řadu možností, jak se uplatnit. Mohou působit jako holiči, kuchaři, uklízeči, skladníci nebo v rámci vnějšího pracoviště, kdy má věznice