Westernovky a lidské vědomí

Co mají společného americké westernovky a filozofické úvahy o původu a podstatě lidského vědomí? Dokud člověk nezačne sledovat nový americký seriál Westworld Jonathana Nolana (bratra ještě slavnějšího Christophera) a Lisy Joy, řekne si, že samozřejmě nic. Ale není tomu tak - záliba v amerických westernových příbězích může být totiž využita jako rámec, do kterého je zasazen příběh o vynořujícím se vědomí.

Každý den jsou v klasickém městečku Divokého západu vysazeni z vlaku noví cestující, kteří mohou ve městě pít, užívat si s prostitutkami, ale také mají možnost vydat se daleko za město a bojovat s bandity, plenit, znásilňovat, zabíjet... Na sklonku dne návštěvníci zase odjíždějí a pochroumaní obyvatelé městečka jsou na chvíli staženi z oběhu a během noci opraveni, aby mohli další den zase bavit nové příchozí. Jsou to totiž androidi, kterými již několik desítek let baví obrovský, prosperující zábavní park znuděné lidi současnosti tím, že jim nabízí vzrušení, melancholickou útěchu starých časů nebo splnění jejich jakkoli zvrhlých choutek. Jenže jednou se objeví v programu chyba - androidi si začnou vzpomínat na traumatické zkušenosti, které od návštěvníků nesčetněkrát utržili. Ne nadarmo se jedna z hlavních postav jmenuje Dolores, což je španělské slovo pro „zármutek“ či „hoře“. A společně s prožitým utrpením se začíná objevovat i přemýšlení nad vlastním osudem a touha po svobodné volbě. A co více je lidské vědomí než právě toto?

Seriál se nechal inspirovat stejnojmenným filmem Michaela Crichtona z roku 1973, v němž v zábavním parku začali roboti zabíjet lidi. O půl století později se však ukazuje, že mnohem větší nebezpečí se skrývá jinde -nikoli v ovládnutí světa umělou inteligencí, ale spíše v tom, jak se samotní lidé začínají chovat čím dál více nelidsky.