Školy jen málo ovlivňují volbu povolání žáků

Rozhodování dospívajících jedinců o volbě povolání nejvíc ovlivňují rodiče, učitelé v této věci hrají jen velmi malou úlohu. Zjistil to výzkum realizovaný Petrem Hladěm, který o něm informoval na serveru www.učitelske-listy.cz.Téměř dvě třetiny dotázaných studentů prvních ročníků středních škol uvedly, že při svém rozhodování nejvíc daly na rodiče - stojí za tím jejich doporučení, vzory v rodině, předávání osobních zkušeností apod. Rodiče jsou takéhlavním zdrojem informací v této oblasti. Druhým nejvýznamnějším faktorem pro rozhodování jsou zájmy a záliby žáků (37 procent) a třetím exkurze (návštěva školy, podniku, burzy škol atd.), které ovlivnily 26 procent žáků. PodleP. Hlaďa se tak potvrdila teorie, že exkurze s jasně stanoveným cílem a formou usnadňuje žákům nejen orientaci ve složitém světě práce, ale i jejich konečné rozhodování. Na studenty měli významný vliv i kamarádi a přátele (19procent).Naproti tomu učitelé a třídní učitelé ovlivnili pouze pět procent žáků, stejně jako výchovný poradce."Potvrzuje se, že třídní učitel může v řadě případů plnit významnější roli než výchovný poradce, neboť lzepředpokládat, že je zpravidla v užším kontaktu se žáky a jejich rodiči, a je tedy lépe obeznámen jak s jejich studijními předpoklady, tak i rodinnými či sociálními poměry,"napsal P. Hlaďo. Podle něj je alarmujícímzjištěním, že vyučovací hodiny zaměřené na výchovu k volbě povolání ovlivnily rozhodování jen čtyř procent studentů.Ukázalo se také, že jen část rodičů při rozhodování o budoucí vzdělávací a profesní dráze svého dítěte poradí s odborníky a nechá posoudit i jeho předpoklady. Proto se podle P. Hlaďa jako zcela nezbytné ukazuje posilováníspolupráce a komunikace v linii škola - rodiče - ostatní poradenské subjekty."Není to tedy pouze žák, kdo by měl získat potřebné informace, ale také rodiče, kteří své děti přímo ovlivňují. Škola by měla motivovat rodiče kzodpovědnému přístupu při rozhodování o volbě povolání svých dětí. Přímá a pravidelná komunikace mezi školou a rodiči by se měla stát základní prioritou,"uvádí P. Hlaďo s tím, že rodiče musejí být školou důkladněseznámeni s možnostmi a mezemi kariérového poradenství a vzdělávání. Nízká frekvence využívání služeb profesního poradenství totiž poukazuje na skutečnost, že rodiče a jejich děti netuší, se kterými problémy se obrátit natřídního učitele, výchovného poradce (školního psychologa), jakou pomoc hledat v pedagogicko-psychologických poradnách a v čem by pro ně mohla být prospěšná informační a poradenská střediska při úřadech práce.