CO VYUČOVAT V RÁMCI FILMOVÉ VÝCHOVY?

Počátečním úkolem je destrukce tradičního pojetí filmu a vysvětlení základu filmu jako světlopisného umění. Náhled na dosavadní „dějiny filmu“ musí být veden zcela kriticky. Mám na mysli skutečné filmy, nikoli ten narativní balast, o kterém se s oblibou učí na filmových a filmovědných školách. Prvním krokem je zpochybnění samotného chápání toho, co je film. Všichni se domnívají, že vědí, co film je. Film ale není pohyb, není to záznam reality ani vytváření iluzorního fiktivního světa a už vůbec není pouhým prostředkem fixace reality stojící před kamerou. Ve své podstatě je film uměním či dovedností vytvářet na ploše plátna světlené skvrny, které poutají naši pozornost a vybízejí k různým formám interpretace. To, že někdy takovou posloupnost skvrn na plátně vnímáme jako kontinuální pohyb postav či objektů, které svým tvarem (jeho určitou stabilitou) a chováním upomínají na postavy a jevy známé z běžného života, je jen jedním ze způsobů, jaký může film být. Již sama frekvence 25 obrázků za vteřinu, kterou si běžný divák neuvědomuje a jež je vykládána jako technologická či fyziologická nutnost ke vnímání filmu, je ve skutečnosti něčím mnohem víc. Jde vpravdě o metání světelných skvrn na plochu plátna s cílem iluminace diváka. V oblasti chápání prostoru je možné vést cestu od filmu jako záznamového média reality před kamerou přes nástroj k vytváření iluzivních příběhů až k možnosti filmu vytvářet časoprostorovou realitu, která není jen imitací vnějšího světa. Postup by ovšem bylo možné metodicky obrátit a začít pojetím plátna nikoli jako místa zobrazení, ale jako místa, ve kterém se odehrává skutečné dění. S tím pochopitelně souvisí i zažitá představa, že film je jaksi hotov a jen se znovu a znovu promítá totéž. Film nelze ztotožnit s tím, co existuje na filmové cívce či je zapsáno jakýmkoli způsobem do libovolného digitálního nebo analogového nosiče. Film dokonce není totožný ani s obrazem, který tento záznam vytváří na plátně. Film je událost, která se uskutečňuje teprve v interakci s divákem! Do té doby žádný film není. Je dobré zdůraznit žákům, že polovinu celkové doby, kterou stráví na filmovém představení, stráví v naprosté tmě, a to nikoli proto, aby žádali u pokladny kina poloviční vstupné. Souběžně s totální destrukcí je nutné otvírat nové chápání prostoru, času a světla.