JAK ODMĚNIT VYSVĚDČENÍ?

Sedmák Martin hrdě pokládá vysvědčení na stůl, oči mu září radostným očekáváním. Matka, která už pár týdnů ví, že tu trojku z matiky si syn opravdu opravil na jedna, jeho nadšení nesdílí. „A nechtěl bys radši morče?“ ptá se opatrně. „Ten pes fakt není dobrý nápad,“ dodává už rozhodněji a pro sebe si mumlá: „Kdo mohl vědět, že se za půl roku o ty dva stupně fakt zlepší?“

Ano, tušíte správně, takhle by odměňování za vysvědčení vypadat nemělo. Nejsmutnější na tom je, že nejde o literární fikci, ale o skutečný příběh, který se před několika lety odehrál v mém sousedství. Zanedlouho jsem se odstěhovala, takže už nevím, jak se tahle rodičovská zrada a motivační podraz odrazily na dalším Martinově prospěchu, na vztazích k rodičům a na jeho důvěře ve svět dospělých. Každopádně i mnohem méně dramatické příběhy mají jednoznačné poučení: neslibujme svým potomkům něco, co nechceme nebo nemůžeme splnit.

Odměna, nebo osvěta?

Názor, že děti by se za vysvědčení odměňovat neměly, protože se neučí kvůli známkám ani kvůli dárkům, ale kvůli sobě, je dnes už ve výrazné menšině. A není to jen tím, že současná společnost je přátelsky nakloněná dětem, dárkům i dalším životním potěšením. Opakovaně se ukazuje, že vzbudit vnitřní motivaci „učit se pro sebe“ je v dětském věku tvrdý oříšek. Když nejsme ani my dospělí vnitřně motivovaní zdokonalovat se po večerech kupříkladu v cizím jazyce místo oddechového čtení nebo sledování televize, proč by měli kluci a holky chápat, že sestrojit vepsanou kružnici, vyjmenovat světové pouště a určit doplněk ve větě je přesně to, co jim jednou otevře dveře k úspěchu a dá jejich životu smysl?

„Vnitřní motivace znamená, že dělám věci pro radost. Aby to bylo jasné: pro radost z toho dělání. Z radosti si například zazpívám nebo si hraju se psem,“ uvádí psycholog Pavel Říčan. Šprtání na písemky k radostem dětství obvykle nepatří. Švýcarští psychologové dokonce zjistili, že nejefektivnější metodou, jak děti pro něco získat, je přímý úplatek. Konkrétně se zaměřili na rodiny s obézními dětmi: ty, jimž rodiče slíbili peníze za každé shozené kilo, zhubly víc a ochotněji než děti, jejichž rodiče je motivovali jen osvětou. Psychologové se v hodnocení experimentu rozdělili na dva tábory – jedni to pokládali za přijatelný výchovný postup odrážející reálné vztahy ve společnosti, jiní varovali, že komerčně laděné rodinné vztahy k ničemu dobrému nepovedou. Jenže se ukazuje, že ani výchova k nepodplatitelnosti bezúhonnost nezaručí…

Předem domluvená odměna za určitý výkon motivující rozhodně je – tedy v případě, že cílová meta je s určitým úsilím reálně dosažitelná. „Zkušenost ovšem říká, že samé jedničky, zvlášť ty pracně vydřené, nevěstí nijak zvlášť úspěšný, šťastný a tvořivý pracovní život v dospělosti,“ dodává Pavel Říčan. „Čertovo kopýtko“ je ukryté v dárcích a způsobech obdarování, jimiž nevyjadřujeme radost z dítěte, ale z jeho výkonu. Z toho, že splňuje naše představy o tom, jaké má být. Odměnu a ocenění si zaslouží i snaha, cílevědomost a úsilí při zdolávání překážek.

Peníze je nezkazí

Před sedmi lety financovala GE Money Bank průzkum na téma odměňování za vysvědčení. Jednoznačně se ukázalo, že v Česku jsou nejoblíbenější odměnou peníze, zpravidla kolem 1000 Kč. Je to klasika nejen pro babičky a dědy, ale i pro značnou část rodičů. Někteří psychologové tvrdí, že peníze jsou výrazem rodičovské pohodlnosti a že mámy a tátové by měli vědět, jakým dárkem udělají potomkovi radost. Možná by děti ocenily, kdyby rodiče investovali svůj čas do rodinného výletu. Mezi mladší generací psychologů přibývá názorů, že odmítání peněžitých odměn a dárků je nesmyslný přežitek. Zároveň upozorňují, že není nejšťastnější dávat velké finanční částky, aby si potomci nezvykli, že budou pokaždé odměňováni horentními sumami. Kdyby se finanční štěstěna k rodině obrátila zády, byli by zklamaní a nevděční. Patrně by získali přehnané mínění o svých schopnostech, což by jim při kontaktu s realitou pracovního trhu mohlo způsobit značnou frustraci.

Je potvrzené, že už šestileté děti jsou schopné pochopit hodnotu peněz a nemusí si nutně myslet, že se líhnou v bankomatu. Navíc je finanční odměna může učit hospodařit s penězi – pokud je necháme rozhodnout, jak s ní naloží. (Dárek by totiž neměl podléhat pravidlům a omezením.)

***

Odměna za vysvědčení

Česko – peníze, dárek

Francie – pochvala

Japonsko – dárek, věci do pokojíčku, výlet

Německo – pochvala, peníze od rodičů i prarodičů

Španělsko – hračky, knížky, starší děti peníze od prarodičů

Thajsko – hračky, výlet, peníze

Velká Británie – pochvala, hračky, rodinný výlet, peníze

Bulharsko – rodinná oslava, výlet