CO ŽÁK, TO ZKAŽENÝ ZUB?

V době, kdy u nás chodili školáci dvakrát ročně na povinné zubní prohlídky ke školnímu zubaři, se v některých západních zemích rozjížděly preventivní programy pro rodiče i školy. Jejich cílem bylo, aby děti ve dvanácti letech měly maximálně tři zubní kazy a mléčný chrup poloviny pětiletých byl úplně v pořádku. Tenkrát jsme na tom byli líp - a dnes?

V roce 1992 žákům skončila „ulejvárna“ v podobě několika hodin strávených společně s celou třídou v čekárně u zubaře. Zrušení povinných zubních prohlídek znamenalo pro mnohé děti s příjmením ve druhé polovině abecedy konec děsivých zážitků při čekání, provázených nezaměnitelným zvukem zubní vrtačky, který vycházel z ordinace - někdy prý bývala traumatizace tak silná, že dokázala nastartovat celoživotní strach ze zubařů, rezignaci na zubní prevenci v dospělém věku a řešení problémů až ve chvíli, kdy se bolest zubu už nedala vydržet. Oddechli si i četní pedagogové, protože jim odpadla nepříjemná povinnost zabavit nebo alespoň uhlídat třicítku neposedných školáků, aby se klima v přecpané čekárně alespoň vzdáleně blížilo heslu „Ticho léčí“, vyvěšenému na dveřích. (Tuhle práci by dnes všudypřítomné chytré mobily patrně dokázaly kantorovi ulehčit.)

Konec státního stomatologického diktátu a demokratické přenesení odpovědnosti za dětský chrup tam, kam skutečně patří, tedy do rodiny, ale během dvou desítek let ukázaly, že i v této oblasti jsme na tom mnohem lépe s chápáním vlastních práv než povinností. Studenti stomatologie, kteří v rámci projektu Dentalarm před třemi lety kontrolovali chrup žáků prvního stupně, nebyli z výsledků právě nadšení a sdružení Nechci kazy, zaměřující se na osvětu v oblasti dentální hygieny už ve školkách, dosvědčuje, že zdravé mléčné zuby má sotva 40 % dětí, řada z nich má zoubky doslova „vyžrané“ nebo o ně kvůli kazivosti přichází předčasně.

Město versus vesnice

Dnešní generace rodičů tedy není zvyklá (na rozdíl například od rodičů ve Velké Británii, Švýcarsku či Nizozemsku) na žádnou cílenou osvětu ve věci péče o chrup svých potomků a často o ní má zkreslené představy. Nejeden rodič se kupříkladu domnívá, že u mléčných zubů žádná prevence není třeba, případně že sem tam nějaký neošetřený kaz nevadí (pokud nebolí), protože zub tak jako tak vypadne. Omyl! Předčasná ztráta prvních zubů může negativně ovlivnit zakládání stálého chrupu, takže lapidárně řečeno - druhé zuby s větší pravděpodobností začnou vyrůstat tam, kde nemají. Narůstá tedy počet ortodontických vad, které jsou nejen nepěkné na pohled, ale hlavně zhoršují přístup k zubům při čištění, což se projeví ukládáním plaku, zubním kamenem a posléze i kazy.

Když se podíváme na kazivost zubů dětí do patnácti let, můžeme si všimnout zajímavých demografických i geografických souvislostí. Nejvíce zkažených zubů mají děti v jižních Čechách a na Moravě, nejlépe je na tom Praha. Podle zástupců stomatologické komory se objevují rozdíly mezi městem a venkovem, mezi průmyslovými a zemědělskými regiony.

Největší kazivostí zubů trpí děti v rodinách s nižším vzděláním a nižšími příjmy, což souvisí do značné míry s (ne)informovaností rodičů, ale občas i s horší dostupností stomatologické péče, která je na venkově výraznější než ve městech. (Dětských zubařů není nadbytek, obecně mají studenti menší zájem o dětskou stomatologii než o dospělou, protože zdravotní pojišťovny finančně lépe slyší na práci spojenou s výrobou zubních můstků, které v dětském věku nepřicházejí v úvahu, než na preventivní prohlídky a drobné plombování.)

Proč ale mají horší zuby školáci v jižních Čechách než - dejme tomu - v průmyslových oblastech, jako je Mostecko či Sokolovsko, kde je také hodně rodičů s nižším vzděláním? Vysvětlení je poněkud kuriózní: děti mají zdravější zuby, protože jsou celkově víc nemocné. Horší životní prostředí v průmyslových aglomeracích totiž zvyšuje počet respiračních infekcí, na záněty hrtanů a průdušek děti dostávají častěji antibiotika - a vedlejším efektem antibiotické léčby je i likvidace bakterií způsobujících zubní kaz.

Jak na boj se zubním kazem

Ukazuje se, že nestačí vědět, jak je důležité, aby děti nadměrně nemlsaly, nepily slazené nápoje a pravidelně si čistily zuby, případně od dveří koupelny letmo zkontrolovat, že při večerní hygieně pečlivě „rejdí“ kartáčkem po kousacích ploškách. Dentální hygienisté totiž upozorňují, že je třeba už u prvních zubů užívat dentální nit k vyčištění mezizubních prostor - a zároveň tvrdí, že do osmi let nemají kluci a děvčata natolik zvládnutou jemnou motoriku, aby se dostali zubní nití tam, kam je opravdu třeba (i když používají nit ve speciálním držátku a nepokoušejí se ji namotat na prsty).

To znamená, že dospělý by měl na čištění zubů nejen dohlížet, ale i u něj asistovat. Pro jistotu však ponechme tuto povinnost rodičům - poté, co koncem minulého školního roku dostala výpověď učitelka z Tršic za „sexuální obtěžování žáků“, jehož skutkovou podstatu naplnila tím, že na škole v přírodě dohlížela na prvňáky, aby nedělali hlouposti ve sprše a po celodenním lítání se pořádně umyli, se nejspíš jen těžko najde pedagog, který by byl osobně nápomocný při čištění prvňákových zubů.

Nicméně určitě se vyplatí vytvořit ve škole prostor a čas pro to, aby si děti mohly vyčistit zuby, například v družině po obědě. Starší školáci, kteří nosí pevná rovnátka, by měli mít příležitost vyčistit si zuby i po svačině, protože drátky těsně obepínající zub vyžadují opravdu pečlivou hygienu po každém jídle.

I když v některých školách došlo k obnovení preventivních zubních prohlídek, efekt nemusí být nijak výrazný. Především proto, že lékař může zuby skutečně jen prohlédnout a následně písemně informovat rodiče, že je třeba provést zákrok. Rodič s ním musí nejen vyslovit souhlas, ale s dítětem mladším patnácti let k zubaři také osobně dorazit. Stomatolog profesor Zdeněk Broukal se domnívá, že škola může pomoci například zařazením informací o zubní hygieně a prevenci zubních kazů přímo do vzdělávacích programů.

Děti na Mostecku mají zdravější zuby, protože jsou celkově víc nemocné. Vedlejším efektem antibiotické léčby je i likvidace bakterií způsobujících zubní kaz. Preventivní programy pro zdravé zuby Prvním stupňům základních škol je určen program Zdravé zuby (www. zdravezuby.cz). Česká stomatologická komora doporučuje i projekt Dětský úsměv (www.ceskyzelenykriz.cz). Sdružení Nechci kazy (www.nechcikazy. cz/projekty) nabízí projekty pro mateřské a základní školy Zdravé zoubky dětem a pro žáky druhého stupně ZŠ projekt Stop kazům!

Daniela Kramulová