Komunikace mezi učitelkou mateřské školy a rodiči

Jak efektivně vést komunikaci s rodiči? To je otázka, kterou si kladou pedagogové všeobecně a učitelky mateřských škol obzvlášť, protože se s rodiči žáků vídají nejčastěji. Mají k tomu příležitost při předávání dětí. Při rozhovorech se zákonnými zástupci se jim opakovaně stává, že rodič zlehčuje informaci, kterou mu o dítěti podávají, nebo se snaží humornou formou ji bagatelizovat. Stává se i to, že nerespektuje upozornění na zdravotní stav dítěte, které přivádí do školky s infektem horních cest dýchacích, že dává okázale najevo ekonomické rozdíly, ze kterých pro něj automaticky vyplývá, že předškolní vzdělávání je služba. Mnohdy vědomě nemluví pravdu a velmi často nekomunikuje vůbec. Učitelky pak podle svého vyjádření pociťují při rozhovorech s rodiči marnost, nejistotu a vztek. Rodič nemá odborné pedagogicko -psychologické znalosti v oblasti předškolní výchovy, ale zpochybňuje jejich autoritu a přivlastňuje si právo zasahovat a rozhodovat o procesech, které probíhají v mateřské škole. Dotazníkové šetření, které k tomuto tématu proběhlo mezi učitelkami mateřských škol Středočeského kraje, se zabývalo tím, co je charakteristické pro interakci učitelky a rodiče. Je to vzájemná důvěra. Nejlepší profesní dovedností učitelky, která rozvíjí tento vztah, je autenticita, tedy přirozenost, pravdivost a opravdovost v přístupu k dětem. Mezi podstatné prosociální vlastnosti řadí učitelky mateřských škol důvěru v lidi a spolupráci. Nejdůležitějším komunikačním návykem pedagoga by měla být schopnost připustit svůj případný omyl a dát prostor pro vyjádření druhého. Z oblasti nonverbální komunikace nejvíce k interakci mezi učitelkou a rodičem přispívají gesta. Vyhrožování je forma, která komunikaci nejvíce znesnadňuje. A mezi prvky aktivního naslouchání se jeví jako nejpodstatnější prvek stimulování.