Proč šetříme papírem

Byl to den jako každý jiný, až nastal okamžik, kdy mě děti upozornily, že Nikolka opět vymotala skoro celý toaletní papír, i když ji děti upozornily na to, že má s ním šetřit. Žádné mentorování a vysvětlování z mé strany by vtuto chvíli určitě Nikolce nic nedalo a přiznám se, že ani já to nemám ráda. Zeptala jsem se tedy dětí, jestli vědí, proč papírem šetříme a nejen toaletním, ale i jiným.Rozhovor začal nenásilně se skupinkou dětí, do které se postupně zapojovaly další. Z vlastní zkušenosti vím, že v takových situacích, hlavně u starších dětí, je vhodné, když své zážitky sdělují děti dětem a učitelka občasvstupuje do rozhovoru či jej jen doplňuje. Děti samy hovořily a občas se i předháněly ve svých vědomostech o přírodě, o stromech jako útočišti pro zvířátka, ptáky, brouky, ale i jako výrobně kyslíku, surovině pro výrobu nářadí,domů, nábytku, hraček a hlavně papíru.Využila jsem pomůcku"Z čeho vzniká dřevo", prostřednictvím které děti poznávaly druhy stromů, jejich kůru a rozdíly. Přiložené kousky dřeva si prohlédly, osahaly a přivoněly si k nim. Zaujal je rovněž pro ukázkuvyrobený kousek papíru. Samy děti potom navrhly, že bychom mohli starý papír sbírat. Já jsem dětem zase navrhla, že bychom si mohli takový papír zítra vyrobit.Na druhý den jsem si přichystala ruční mixér, kbelík, vodu a staré pokreslené sešity. Rozdělili jsme se na skupinky. Jedna trhala papír ze starých sešitů, druhá třídila papíry na pokreslené a čisté, další skupinka trhalapokreslený papír do kbelíku s vodou. Potom jsem ručním mixérem zpracovala roztrhané kousky papíru na kašovitou hmotu a pro lepší konzistenci budoucího papíru jsem ještě přidala tři kousky čistých papírových kapesníčků. Hmotu sikaždé dítě samostatně nanášelo lžící na síťku, která se používá do oken proti hmyzu. Papír jsme ještě pro ozdobu posypali rozdrobenými sušenými kvítky a nechali sušit.Pak jsme si zahráli hru"Jak zmizel les". Hru jsem motivovala povídáním o Aničce, která nešetřila papírem při kreslení a neustále brala nový papír, aniž by ho využila celý. Děti se na chvíli staly zvířátky vlese. Každé dítě mělo svůj strom (obruč na cvičení), ve kterém bydlelo. Pustila jsem relaxační hudbu, během které se děti pohybovaly volně v prostoru mezi stromy. Já jsem byla marnivá Anička a ubírala jsem dětem (zvířátkům)jejich kruhy (stromy). Po vypnutí hudby se děti měly vrátit domů, ale najednou některé nevěděly kam a začínaly se vžívat do situace zvířátek. Ostatní děti jim nabídly svůj příbytek, ale postupem hry domečků ubývalo, zvířátek vnich bylo moc a nakonec nezbyl ani jeden.Děti byly na Aničku nazlobené a chtěly to vyřešit. Aničce poradily, jak má správně kreslit a sbírat starý papír. Přišly i na nápad pomoci obnovit les vysazením nových stromků. Hovořili jsme o tom, že nejenom zvířátkaztratila domov, ale i lidé neměli kam chodit na výlety a procházky, ubývalo kyslíku a příroda se vytrácela.Děti mě velice potěšily svým zápalem pro záchranu přírody. Věřím, že nezapomenou na tento zápal pro ochranu přírody, budou ho předávat dál a nezneužijí ho ve prospěch mamonu a vidiny peněz, které často ovládají dnešní svět.