Online archiv

Lenka Hříbková Praha, PedF UK 2005, 209 s.

Penny Ingham, Colin Shelbourn Praha, Portál 2005, 160 s.

Alena Tichá Praha, Portál 2005, 148 s.

Školní vzdělávací program školní družiny není ročním plánem, ale má širší záběr - měl by obsahovat plán činnosti alespoň na dobu jednoho vzdělávacího cyklu.Činnosti ve školní družině vedou k utváření kompetencí žáků.

Dobu adventní jsme loni dětem naplnili různými činnostmi tak, aby"to čekání"nebylo pro ně moc dlouhé. První akcí byla výroba adventních věnců. S dětmi jsme si povídali, proč jsou na věnci čtyři svíce, jaké mámetradice a zvyky. I když mladší děti potřebovaly pomoci s ovazováním věnce chvojím, výsledky byly nádherné. Celá družina nám dlouho voněla jehličím, sušeným ovocem a kořením.Druhým tématem byl Mikuláš. Ze skleniček od přesnídávky jsme vyráběli lucerničky s motivy čerta a Mikuláše. Pak nás navštívili hosté z nebe a pekla, kteří dětem donesli dárky. Čerti si vybrali nejhezčí obrázky svýchkamarádů čertů. Předvánoční období je také obdobím pečení cukroví. My jsme také pekli, ovšem z vizovického těsta. Na smrkové větvi výrobky vytvářely hezkou výzdobu. Na práci s papírem a nůžkami jsme si taky nechali chvilku.Do celodružinové soutěže o nejdelší papírový řetěz se děti pustily s takovou vervou, že nám nezůstal ani kousek barevného papíru. Řetěz měřil 98,5 metru. A co ryby? Měli jsme v družině dvě a pořádné. Křídami je malovalispolečně chlapci a děvčata.

Vždy na konci roku na nás čeká čas adventní. Měl by to být čas klidu a odpočinku, ale většinou to tak nebývá. A co čeká děti v naší mateřské školičce? Každoročně 6. prosince přichází Mikuláš se svým doprovodem. I loni přišel sandělem a dvěma čerty. Děti se zprvu hodně bály a hlavně ty, které"zlobily", možná ale i ty, které byly celý rok hodné. Čerti jsou prostě čerti a nikdo neví, co od nich může čekat.Ukázalo se ale, že ti naši přinesli malý pytel a zlobivé děti by tam nevlezly. Zkusili odnést alespoň paní učitelku, ale děti ji nechtěly pustit. Nic jiného jim nezbylo, než aby s dětmi udělali dohodu. Když jim zazpívajínějaké písničky, tak se trestat nebude.A tak se i stalo.Děti zpívaly, čerti tancovali, nakonec se přidal i Mikuláš s andělem a byla z toho náramná mikulášská veselice. A co by to bylo za Mikuláše, kdyby s sebou neměl nějakou tu dobrotu, na kterou se děti samozřejmě těšily.Rozdávaly se balíčky se sladkostmi a i ti, kteří měli na začátku slzičky v očích, teď po společně strávené hodince s těmito hosty, měli obličeje rozzářené úsměvy.

V Informatoriu 3-8 č. 9/2004 byl pro nás inspirující název mikulášské nadílky"Čertoviny". Nápady se jen hrnuly! Paní učitelky ve 2. oddělení připravily netradičně pojaté odpoledne pro děti a jejich rodiče. Připodzimním"úklidu zahrady"našly děti odhozený pytel se vzkazem od čerta, že má v tento den nějak moc práce a nemohl již déle na děti čekat. Ať si tedy zahrají na čertíky samy.Jednoduché vestičky, které nám pomohly ušít maminky, ozdobily děti za pomoci rodičů v průběhu veselých her, písniček a básniček čertovskými chlupy, které vytrhávaly z barevného papíru, a také ocasem. Na hlavu dětem maminkypřipevnily rohy z borovicových šišek. Děti se postupně měnily na rozpustilé čertíky. Zakončením celého odpoledne byl tanec kolem čertovského kotle, ve kterém se připravovaly senzační čertovské dobroty - kyselé zelí a okurkykvašáky! Tyto dobroty všichni přítomní povinně ochutnávali!Když přišel za dětmi Mikuláš, čekalo ho překvapení - dvacet roztomilých čertíků, kterým předával balíčky sladkostí a ovoce. Prožili jsme velmi příjemné čertovské odpoledne, strach z čerta se vytratil!

Děti chtějí mít zážitky i na podzim a my jim je chceme dopřát. A tak jsme vymysleli"Dušičkové odpoledne". Na třídní schůzce jsme rodiče poprosili, aby nám donesli ze zahrádek dýně a nepotřebná prostěradla. Dýní se námsešlo asi třicet a nějaké to prostěradlo také. Teď přišla řada na nás, učitelky a provozní zaměstnankyně. Dlabaly jsme a dlabaly, šily a šily. Rodiče a děti jsme prostřednictvím nástěnky uvědomily, co a kdy je čeká. Podmínkoubylo vzít si světýlko a mamku nebo taťku za ruku.Děti už předem ve školce probíraly, jaké si vyrobily doma lampičky a lampióny nebo že jim maminky koupily lucerničky. Snažily se zjistit, co je čeká, ale my jsme jim nic neprozradily. Po setmění se sešly s rodiči předvchodem do zahrady a paní ředitelka jim přečetla dopis od strašidel, kde bylo psáno, že dnes vylezou ze svých skrýší a děti budou muset kolem nich projít. Ještě předtím se však musely vydat po sídlišti ve světýlkovém průvodu,který vedla paní ředitelka.To bylo znamení pro zbývající personál. Na zahradě jsme rozestavěli vydlabané dýně, rozsvítili v nich svíčky, bílými šipkami vytyčili trasu a rozestavěli se jako strašidla na stanoviště. Připravili jsme perníkovouchaloupku s ježibabou, upíra, loupežníka, bílou paní, čerta a dvě strašidla s nakašírovanými hlavami. Jedno stálo u vchodu a pouštělo děti po jednom s rodičem a světýlkem. Druhé bylo na konci a rozdávalo dětem na krk papírovou medaili.Děti měly za úkol projít strašidelnou dráhu s rodičem a od každého strašidla si vzít bonbón, od ježibaby perníček. Myslím, že v té tmě za tajemného osvětlení a za zvuku strašidelné hudby to byl docela těžký úkol. Atmosférudoplňovaly zapálené olejové zahradní louče. Děti to však zvládly dobře a po splnění úkolu je čekala"Strašidelná diskotéka"s písničkami z filmů Ať žijí duchové a Dívka na koštěti. A protože byla zima, čekal navšechny"dušičkový"čajíček.Ještě několik dní se děti dohadovaly, která paní učitelka nebo provozní pracovnice představovala to které strašidlo. Líbilo se nám, kolik tvořivé fantazie vložili rodiče a děti do výroby světýlek. Měli jsme dobrý pocit ztoho, že se nám podařilo přiblížit světy rodiny a školky a spojit je dohromady, a to ve školce, která je na sídlišti.

Podzim si zaslouží pořádnou oslavu! Tu jsme v naší školce v loňském školním roce uspořádali začátkem listopadu. V dopoledních hodinách za námi přijelo divadlo s pohádkami"Jak Zuzanka malovala"a"O velkéřepě". Na chodbě jsme mohli obdivovat výstavku neobvyklých tvarů zeleniny. Sešli se tady petržel zvaný Dlouhý, mrkev ve tvaru překřížených nohou, ale také bramborové srdíčko, chobotnice a dokonce kudlanka nábožná!Odpolední program byl naplněný výtvarnými činnostmi zaměřenými k podzimu. Děti v doprovodu rodičů vyráběly podzimní panáčky z cibule, malovaly stromy na velký formát papíru, otiskovaly bramborová razítka nebo si zhotovilykrásnou pavučinku z barevných písků. A co by byl podzim bez pečených brambor? Ty se již mezitím pekly na zahradě.Po setmění následoval pochod podzimních skřítků s lampičkami za babkou Podzimkou. Dětem-skřítkům maminky připravily krásné oblečení ozdobené symboly podzimu. Cesta k lesu byla vyznačena malými světýlky (svíčky v malýchskleničkách). Babce Podzimce děti pomohly zamknout les velkým klíčem za doprovodu básničky Zamykám, zamykám les. Za pomoc dostaly děti odměnu - oříšek, jablíčko a perníkový hříbeček.

Měsíc listopad je studenější, deštivější a méně barevnější než jeho kamarádi září a říjen. Dětem ve školce to ale nevadí. Listopad je také časem rozsvícených světýlek. Toho jsme chtěli využít v akci Uspávání broučků, kterou jsmepro děti a rodiče připravili na jedno čtvrteční odpoledne.Již od pondělka probíhaly postupné přípravy, děti si na třídách povídaly o broučcích, učily se novou ukolébavku a i v televizi zrovna běžel večerníček"Broučci"Jana Karafiáta. Motivací jsme se snažili v dětechvzbudit nadšení a vysvětlit jim i cíl této akce - a to vyrobit lampičky z různých materiálů a při procházce s lampiónky posvítit broučkům na cestu, aby se šťastně vrátili před příchodem zimy zpět do svých mechových domečků.V den akce se rodiče rozdělili do dvou skupin. Jedna vyráběla lampičky z dýní různých velikostí, druhá lampiónky z papíru. Každá rodina dostala svého papírového broučka, kterého si pak k hotovým lampiónkům připevnila. Bylonádherné pozorovat to pracovní úsilí, kdy děti pomáhaly rodičům, rodiče dětem a do toho jsme s drobnými radami přispívali i my. Když byly všechny lampičky a lampiónky vyrobené, děti zazpívaly ukolébavku"Hajej, dadej,broučínku", kterou jsme si k této příležitosti složili.A pak již následovalo rozsvícení všech světýlek, procházka po vesnici a návrat k MŠ, kde jsme se všichni rozloučili a zamířili do svých domovů. Ten večer většina dětí určitě usínala s lampiónkem u své postýlky.

Naše mateřská škola připravila pro děti čarodějnou školičku v přírodě, která se uskutečnila v Počátkách u Kraslic. Celkem 34 dětí kouzlilo společně s Babuchou, Monimůrou, Dračicí, Hátou a Čarkou Farkou.V pondělí jsme vymýšleli čarodějnická jména, napsali je na kartičky a nalezli jsme si palouček, kde jsme utvořili komunikativní kruh a seznámili se s plánem pobytu. Přišla nás navštívit Babucha, která nás naučila prvníkouzlo s hůlkou, která drží sama na ruce bez lepidla. V úterý jsme vyráběli čarodějné hůlky, naučili se další kouzlo, kdy hůlka stoupá nahoru a dolů v kouzelnické láhvi. Děti dostaly mošničky, do kterých si našly v lese šišku a kámen.Ve středu jsme jeli na výlet do Kraslic. V muzeu jsme vyslechli přednášku o hudebních nástrojích. Pavlík Oplt vysvětlil překvapenému profesoru, co je to buchar (takový stroj, který mlátí do železa, vypadá jako palička namaso). Taky věděl, jak se dělá plech (železo se žhaví ohněm, vezme se válec a uválí se to). Odpoledne jsme hráli stopovačku na konci s ježibabou. Vařili jsme taky lektvar a naučili se další kouzlo se sirkami. Ve čtvrtek jsmevyráběli čarodějnické čepice a slavili narozeniny Dominika, vyráběli jsme mu dárečky. Taky jsme hráli stopovačku obráceně. Nechybělo nové kouzlo s párátky.V pátek jsme zpívali písně, četli z čarodějných knih a soutěžili jsme v jízdě na koštěti, přenášení vody v kyblíku a chytala nás močálová bludička. Barvili jsme kameny a chystali se na"maturitu", kdy dětipředvedly každé jedno kouzlo, které se naučily. Při noční hře jsme zmokli. V sobotu jsme zabalili a odjeli domů. Bylo to prima.

Nápad vytvořit Mikulášky vznikl loni začátkem prosince při přípravě mikulšské besídky. Po prohlídce výtvarného kabinetu, který pravidelně i za pomoci rodičů doplňujeme různým materiálem, jsme vybrali papírové rourky od rolípapíru a menší od toaletního papíru.Nejprve jsme rourky natřeli červenou a žlutou barvou. Po zaschnutí jsme je přilepili k vystřiženému podstavci z vlnitého červeného papíru. K horní části jsme přilepili pruh červeného krepového papíru a svázali mašličkou.Doprostřed jsme umístili obličej z růžového papíru, na který jsme předem dokreslili detaily, a oblepili bílou bavlněnou ltkou nebo plst jako vlasy a vousy. Nakonec jsme přilepili hvězdičku.Všichni jsme měli z vytvořené práce velkou radost, neboť jsme tak doplnili již stávající mikulášskou výzdobu a ještě se každý potěšil z vlastnoručně vyrobenho Mikuláška.