Jak to šilo s celou družinou

V kalendáři byl únor, karneval za námi, venku sychravo, po sněhu ani památky. Tak jsme se s dětmi v naší družině rozhodli, že si zahrajeme divadlo s vlastnoručně ušitými maňásky. Od nápadu nemáme nikdy daleko k činu. Chce to jen trošku popřemýšlet, vymyslet, co to bude, jak na to, jak to vylepšit a jak to bude úplně nejlepší. A to už máme mnohokrát procvičené. Musím přiznat, že jsem měla trošičku pochybnosti, jak se postaví k šití ta má „živá stříbra“ a kolik bude spletí nití a uzlíků. Ale snaha dětí a jejich chuť do práce jakékoli pochybnosti naprosto vylučovaly. Jejich zaujetí bylo víc než stoprocentní, tento nápad je přímo nadchl. Všichni se pustili usilovně a se zájmem do šití, přišívání, vymýšlení a vylepšování. Každý chtěl mít svého maňáska co nejúžasnějšího, děti neustále přemýšlely, jakým způsobem ještě své maňásky zdokonalí, a doplňovaly detaily. Vytvořily celou škálu postaviček, a to vlastnoručně a podle své vlastní fantazie, pouze s mou drobnou pomocí. Tak se najednou před námi objevil pirát i s truhlou pokladů, krásná princezna, statečný rytíř, šikovný kuchař, huňatý medvídek, hbitý gepard, milý králíček, strašlivá čarodějnice, lesní víla, veselý kašpárek, mlsná kočička a mnoho dalších maňásků. Pokračováním našeho plánu bylo vymyslet a zahrát si s danými postavičkami pohádky. Děti vymýšlely úžasné příběhy, divadlo je nesmírně bavilo, a navíc mohly prakticky využít výsledků svého snažení. K některým pohádkám si vyrobily i jednoduché kulisy. A tak teď znají jenom děti z naší školní družiny třeba pohádku o šíleně smutné princezně, kterou nerozveselil ani šašek svými legráckami, ani kuchař lahodnými dobrotami a ještě ji, k její smůle, na procházce unesl pirát. Ale nebojte se, z jeho spárů ji vysvobodil statečný princ se svým věrným medvědem a princezna už nikdy nebyla smutná a byla s princem šťastná až donekonečna.