Online archiv

O vyjádření k dopisu Šárky Dvořákové jsme požádali mluvčího Ministerstva zdravotnictví ČR: Rodiče nesou zodpovědnost za zdraví dítěte a neměli by dítě se zjevnými známkami onemocnění do mateřské školy přivést. Pokud se tak přesto stane, je podle § 7 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zařízení pro výchovu a vzdělávání (v tomto případě mateřská škola) povinno k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění zajistit oddělení dítěte, které vykazuje známky akutního onemocnění, od ostatních dětí, a zajistit pro ně dohled zletilé osoby. Další postup by měl řešit provozní řád mateřské školy. O tom, že je dítě nemocné, by škola měla neprodleně informovat rodiče. Zástupce školy by je měl požádat, aby si pro dítě přišli a nechali je vyšetřit lékařem s doporučením, že jeho návrat do mateřské školy by měl být umožněn, až se uzdraví. Podmínky provozu, podle kterých by nemocné děti neměly být do školky přijaty, jsou řešeny vnitřními směrnicemi mateřské školy. Mateřské školy patří mezi školská zařízení, která jsou v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Moje dcera nedávno nastoupila do mateřské školy. Velmi se těšila na hraní s dětmi, a tak nebyl vůbec žádný problém se začleněním do kolektivu. Je komunikativní, veselá a hodně šikovná. Zkrátka by to byla idyla nebýt toho, že je neustále nemocná, takže do školky spíše nechodí než chodí. Do školky nastoupila začátkem ledna a chodila tam tři dny, poté se tři týdny léčila ze zánětu průdušek. Po návratu do školky chodila mezi děti pět dní, poté byla dva týdny doma se zánětem dutin. Na druhé kontrole lékařka řekla, že je zdravá a že do školky opět může. Pro jistotu jsem ji nechala ještě téměř celý týden doma. Tak to u nás vypadalo do konce února. Běžnou adaptaci na mateřskou školu tak narušovaly opakující se nemoci. Proč o tom ale píšu… Když to spočítám, tak z 38 pracovních dní strávila moje dcera ve školce všehovšudy 11 dní, zbývající dny byla nemocná. Všimla jsem si několikrát v šatně, když jsem naši malou svlékala nebo oblékala, že někteří rodiče mají zřejmě „dobrý“ zvyk posílat do MŠ své nemocné děti bez ohledu na to, že pravděpodobně nakazí děti ostatní. Jsem si jistá, že jak zánět průdušek, tak zánět dutin „chytila“ dcera ve školce. Nešlo přehlédnout, že se tam stýkala s nemocnými dětmi. Doplácíme na bezohlednost některých rodičů, kteří nemají soucit ani s vlastním dítětem. Ta holčička, co ji od pondělí vídám v šatně, je každý den mrzutá, ufňukaná a celá posmrkaná a je na ní vidět, že by se možná doma pod peřinou cítila lépe. Jenže to by se jí její maminka musela věnovat – vařit čaj, číst pohádky apod. Ono je asi jednodušší dítě ráno vzbudit, obléct a v dešti strkat do školky. Přece si její maminka nemůže doopravdy myslet, že té její nemocné holčičce má v MŠ někdo čas neustále čistit nos! Teprve po třech dnech maminka usoudila, že by bylo dobré nechat dítě doma vyležet, ale za ty tři dny už holčička stačila nakazit jiné děti. Bohužel se mi zdá, že to je učitelkám v naší školce jedno, to je můj dojem. Ale vlastně nevím, co proti tomu mohou dělat. Mají nějakou možnost, jak řešit podobné problémy?

V souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. (školským zákonem) se stravování dětí v mateřských školách uskutečňuje podle výživových norem stanovených v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví na základě poznatků odborníků v oblasti výživy. Výživové normy, tzv. spotřební koš, jsou součástí právního předpisu – vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, a jsou rozpracovány podle věkových skupin strávníků s ohledem na jejich výživové potřeby. Normy školního stravování jsou závazné pro všechna stravovací zařízení poskytující školní stravování a jejich dodržování kontroluje Česká školní inspekce. Je ale třeba zdůraznit, že normy školního stravování vymezují pouze výživový rámec, v němž je možné uplatnit různé výživové trendy. V případě navrhovaných změn a názorů na výživu uvedených v dopise Lucie Novákové nic nebrání jejich uvedení do praxe. Naopak, vezmu-li v úvahu závěry kontrolních zjištění České školní inspekce ohledně plnění spotřebního koše v zařízeních školního stravování, pak trvale přetrvává nízké procento plnění výživových norem zejména u mléka, mléčných výrobků, ryb a luštěnin. Spotřeba tuků a cukrů hodnoty často překračuje. Jelikož zjištěné nedostatky plnění spotřebního koše přisuzujeme především špatným stravovacím zvyklostem dětí a tomu, že se stravovací zařízení nepřiměřeně přizpůsobují jejich požadavkům, souhlasím rovněž s názorem, že je třeba strávníky trvale učit správnému a zdravému stravování. Lucii Novákové bych doporučovala obrátit se na ředitele mateřské školy, případně na jejího zřizovatele, zajímat se o plnění spotřebního koše v daném stravovacím zařízení a požadovat uplatnění zdravých výživových trendů. V případě, že nedospěje k uspokojivé dohodě, je možné obrátit se na Českou školní inspekci (§ 174 odst. 4 školského zákona).

Co vlastně děti v mateřské školce mohou konzumovat, kolik toho mají sníst a jak jim můžeme my dospělí potraviny navzájem chutně a lákavě kombinovat?

Každý známe ve svém okolí někoho, kdo je věčně nespokojený, stále se mu něco nelíbí, vždy si má nač stěžovat. Kdo může, se takovému bručounovi vyhne. Co když ho ale máme ve třídě?

Školy poskytující základní vzdělání mají velice podrobně rozpracovaný rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání a manuál k němu. Jak jsou na tom školní družiny?

V kalendáři byl únor, karneval za námi, venku sychravo, po sněhu ani památky. Tak jsme se s dětmi v naší družině rozhodli, že si zahrajeme divadlo s vlastnoručně ušitými maňásky. Od nápadu nemáme nikdy daleko k činu. Chce to jen trošku popřemýšlet, vymyslet, co to bude, jak na to, jak to vylepšit a jak to bude úplně nejlepší. A to už máme mnohokrát procvičené. Musím přiznat, že jsem měla trošičku pochybnosti, jak se postaví k šití ta má „živá stříbra“ a kolik bude spletí nití a uzlíků. Ale snaha dětí a jejich chuť do práce jakékoli pochybnosti naprosto vylučovaly. Jejich zaujetí bylo víc než stoprocentní, tento nápad je přímo nadchl. Všichni se pustili usilovně a se zájmem do šití, přišívání, vymýšlení a vylepšování. Každý chtěl mít svého maňáska co nejúžasnějšího, děti neustále přemýšlely, jakým způsobem ještě své maňásky zdokonalí, a doplňovaly detaily. Vytvořily celou škálu postaviček, a to vlastnoručně a podle své vlastní fantazie, pouze s mou drobnou pomocí. Tak se najednou před námi objevil pirát i s truhlou pokladů, krásná princezna, statečný rytíř, šikovný kuchař, huňatý medvídek, hbitý gepard, milý králíček, strašlivá čarodějnice, lesní víla, veselý kašpárek, mlsná kočička a mnoho dalších maňásků. Pokračováním našeho plánu bylo vymyslet a zahrát si s danými postavičkami pohádky. Děti vymýšlely úžasné příběhy, divadlo je nesmírně bavilo, a navíc mohly prakticky využít výsledků svého snažení. K některým pohádkám si vyrobily i jednoduché kulisy. A tak teď znají jenom děti z naší školní družiny třeba pohádku o šíleně smutné princezně, kterou nerozveselil ani šašek svými legráckami, ani kuchař lahodnými dobrotami a ještě ji, k její smůle, na procházce unesl pirát. Ale nebojte se, z jeho spárů ji vysvobodil statečný princ se svým věrným medvědem a princezna už nikdy nebyla smutná a byla s princem šťastná až donekonečna.