Podzimní vítr

Podzim nabízí plnou náruč barev a vůní, láká na toulky přírodou, kde nacházíme tolik zajímavého a obdivuhodného dění. Například stromy – ty nejprve vyšperkují svůj zelený šat pestrobarevnými odstíny žluté, oranžové, hnědé i červené barvy. Když se té krásy nabažíme a ze stromů se stanou naháči, můžeme se v té barevné nádheře brouzdat, hledat nejkrásnější lístečky připomínající plamínky, můžeme je lisovat, otiskovat, napichovat na proutky či navlékat jako dračí ocásky. O kousek dál si první spadlé kaštany hoví v ještě zelené trávě vyzdobené perličkami chladivé rosy. Některé jsou lesklé, hlaďoučké, jiné ještě odpočívají ve své pichlavé postýlce. Žaludy pod naším dubem nás okouzlí svými legračními čepičkami natolik, že si s nimi hrajeme panáčkové divadlo. Loňský podzim byl teplý, přívětivý, a tak jsme si ho jaksepatří užili. Většinou bývá už koncem října chladno a sychravo, ale nám bylo venku prima a nevadil nám ani vítr, který ještě nestudí. Zahráli jsme si na to, jak sluneční paprsky ohřívají zemi a teplý vzduch stoupá vzhůru. Nahoře se potká se studeným vzduchem a už je z toho mela. Čím je ta mela větší, tím silnější je i vítr. A tak se z úplného bezvětří stane vánek, který rozechvívá lístečky na stromech a hladí jemně travičku nebo naše tváře. Pak vánek zesílí na vítr, ten už ohýbá větve, honí papíry a listy po zemi a cuchá vlasy. Vichřice vyvádí jen samou neplechu – vyvrací stromy i s kořeny, bere nám čepice z hlavy, ale i střechy na domech a tornádo si to vše podává, jako by to byly hračky z papíru. I na to si hrajeme. Podle hudebního doprovodu umíme rozlišit různé druhy větru a pohybově ho ztvárnit. Nejvíc legrace přitom sice bývá u tornáda nebo vichřice, ale my dobře víme, že ve skutečnosti to vůbec žádná legrace není. To raději ať nám fouká jen ten,,dračí“ vítr. Ten je totiž silný tak akorát na to, aby vynesl naše draky vysoko k obloze. My jim pak zezdola hezky zamáváme:,,Tak co, dráčku, jak se ti tam nahoře líbí?“ Že je konec zábavy, když vítr ustane? Vůbec ne. My si umíme vítr sami vyčarovat foukáním. Zkuste svým dechem udržet mýdlové bubliny ve vzduchu co nejdéle, než prasknou. Nebo dopravit papírovou kuličku foukáním ke kamarádovi či brčkem rozfoukat barevné kaňky po papíře. A když si vyrobíte papírové větrníky, hned poznáte, kdo má nejsilnější plíce, protože tomu se roztočí větrník nejrychleji. Je toho ještě tolik, čím nás podzim může okouzlit a pobavit, ale o tom zase někdy příště. Podzime, jsme rádi, že jsi tu s námi a můžeme si s tebou hrát. A proto,,Foukej, větře, klidně dál, svlíkej stromy, chystej bál z listů, co odvěješ na luka, než paní Zima zaťuká“.